Eva Turnová: Svátek žen
Ke státním svátkům mám spíše ambivalentní vztah. Většina z nich má pro mě už od dětství jakýsi punc nezáživné formálnosti, který může ozvláštnit jedině nějaký silný osobní prožitek. Například První máj pro mě bude mít navždy vůni žitné pálenky zabudované do mávátka, které si dva manifestanti podávali přese mě tak dlouho, až mě přiotrávili alkoholem. Na Den osvobození jsem se zase naučila mluvit břichem.
Jediný svátek, který mě ale pokaždé bezpečně vytrhnul z letargie, byl Mezinárodní den žen.
Čtěte také
Vždycky jsem s napětím očekávala, že se muži změní v trubadúry, kteří se ve svém siláckém brnění aspoň na den podrobí svým příbuzným ženám a řeknou jim: „Jste dobrý.“
Často se ale stal pravý opak. Můj dědeček například na MDŽ vytáhnul babičku z kuchyně a po dobu jednoho týdne jí nutil vykouřit denně dvě cigarety, aby vypadala jako dáma. Na důkaz vážnosti svého požadavku nechával na botníku povalovat svůj nenabitý revolver vrátného.
Na jedné vlně
Čtěte také
Možná je to tím, že pro muže je čím dál těžší přirozeně potvrzovat svou roli samce. Prostředkem komunikace už nejsou činy, ale mnohem více slova; oblíbeným sebe potvrzovacím prostředkem je dnes Facebook, na kterém si kdekdo staví svou identitu.
Před pár dny jsem dala na profil hudebního bazaru inzerát, že prodávám skvělý basový box a zesilovač. Přirovnávám zvuk k aparátu značky „Ampeg“.
Za pár minut začne obvyklá klučičí hra: „Proč přirovnáváš svůj aparát k takový šunce, která je zahuhlaná a nemá šanci se prosadit?“
Nebo: „Jenom blbec prodává aparát, kterej mu vyhovuje.“
Čtěte také
Nechám kluky řádit a vyrazím raději do skutečného světa, na narozeniny kamarádky, která je má právě osmého března. Snad tam nikdo nebude machrovat, když slaví žena své kulatiny a ještě k tomu je Den žen. Vcházím do lokálu právě ve chvíli, kdy rozjařená oslavenkyně skáče na stůl a strhává ze sebe kusy oděvu obnažující tak své tělo, které zasloužilo vystavit zhruba před dvaceti lety.
Muž vedle mě procedí mezi zuby:
„Má zadek ve tvaru hrušky.“
„A vy zase jako seschlej pytlík“, vracím mu to i za kámošku.
„No jo, paní, ale já svůj zadek nevidím, že jo,“ dostávám to zpátky.
Ještě že den nato jedeme s kapelou na turné. S klukama jsme na jedné vlně. Co asi od nich dostanu k MDŽ? Sexy tričko s potiskem? Objednali salónek?
Přicházím na sraz.
„Čau, tady jsme ti něco přinesli. “
Z Lidl tašky se vykutálí pět párů pracovních rukavic.
„To aby se ti líp tahaly bedny, ty jeden chlápku náš.“
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
