Demokracie za Františka Josefa I.? Ústava z roku 1867 vykročila demokratickým směrem, míní historik
Když v 5. století před Kristem Řecko vytvářelo demokracii, tedy princip ochrany základních práv a rovnosti občanů, zřejmě by nikoho nenapadlo, jak dlouhá bude cesta k demokracii, ve které žijeme. Její prvky byly zaváděny postupně, a to i v monarchiích, jako bylo habsburské Rakousko. Tedy stát, jehož součástí byly české země po čtyři staletí. Přesto v něm až do jeho konce v roce 1918 hlavní úlohu sehrával císař.
Téměř sedm dekád byl císařem František Josef I., který svou panovnickou dráhu začínal jako absolutistický vládce a změny, které nastoloval, byly z valné části vynuceny během událostí nejen v tuzemsku, ale i v zahraničí.
Balvan na duši
„Vládl mimořádně dlouho, mezi lety 1848–1916, tedy dlouhých 68 let. Proto byl konfrontován s mnoha událostmi evropské i světové politiky, se kterými se musel vyrovnat. Během života ho také stihlo množství osobních, rodinných tragédií, které si táhnul jako balvan na duši,“ říká host pořadu historik Jakub Rákosník.
Ani sebelepší příprava, kterou prosazovala jeho energická matka Žofie Bavorská, spolu s kvalitním vzděláním zaměřujícím se především na principy církve a armády, ho nemohly na obtížnost jeho poslání připravit. Navíc na trůn nastupuje v turbulentní době, kdy se podle historika Rákosníka „hraje o samu existenci a zachování habsburské monarchie“. Na jedné straně separatisté v Itálii, na druhé vážné problémy v Uhrách, které byly potlačeny až vojenskou silou.
Jedním z důsledků bylo obnovení absolutistického systému vládnutí, často označovaném jako Bachovský absolutismus podle tehdejšího ministra Alexandra Bacha. Vedle represí se ale zároveň rozvíjí kapitalistická ekonomika a nově přijímané zákony jí vytvářejí prostředí – a to, že nebyla obnovena robota, znamenalo volný pohyb pracovních sil, zcela nezbytných pro rozvoj podnikání.
Ústava a dualismus
Konec tohoto období přináší v roce 1860 ústavní dokument Říjnový diplom, který omezil císařovu moc ve prospěch zemských sněmů a tehdejšího parlamentu nazývaného Říšská rada. Záměrem bylo posílit panovníkův kredit, který byl pošramocen v důsledku neúspěšných válek. Země se ocitla na pokraji bankrotu, což s vyčerpáním z válek souviselo.
O rok později na tento dokument navazovala tzv. Schmerlingova ústava, která byla podle Rákosníka centralizovaná a neuznávala země Koruny české. Spokojeni nebyli ani v Uhrách, dokonce se jednání Říšské rady tamní poslanci neúčastnili. Zásadním přelomem se pak stal rok 1867, kdy se z Rakouska stává Rakousko-Uhersko a začal fungovat dualismus: dva parlamenty, dvě hlavní města, společná armáda a zahraniční politika.
České země zůstaly zcela mimo, což posílilo jejich frustraci, stejně jako „nekorunovace“ císaře českým králem. Čeští poslanci tak nastupují do modelu pasivní rezistence, kdy se jednání parlamentu nezúčastňují. „Očekávali, že si tímto principiálním postojem vynutí reformu,“ konstatuje Rákosník.
Poté, aby získali alespoň něco, svůj postoj přehodnotili a nastupuje éra tzv. drobečkové politiky, o které historik říká: „Ve svém pejorativním významu vyjadřovala, že čeští nacionalistické rezignují na velké ústavní reformy a spokojí se s drobnými výsledky. Ale nebyl to žádné bezvýznamné drobečky, nýbrž velké a důležité události: vytvoření české univerzity, volební reforma – střední vrstvy získaly volební právo a vydělali na tom více Češi než Němci, a jazykové reformy.“
Vykročení demokratickým směrem
Změny se týkaly i vlády: ministři byli jmenováni (a odvoláváni) císařem, vláda ale nepotřebovala důvěru parlamentu. Ten byl dvoukomorový, Poslanecká sněmovna byla volená nejprve nepřímo, a poté od roku 1873 přímo, a horní komora, jejíž členy jmenoval císař.
Dlužno dodat, že ústava z roku 1867 zavádějící parlament, také garantovala občanská práva, například svobodu projevu či shromažďování. Na všeobecné volební právo do Říšské rady – tehdejšího parlamentu, si však lidé museli počkat až do roku 1907. Moc a vliv císaře zůstávaly zcela zásadní.
Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, zda za císaře Františka Josefa I. neexistovala demokracie, host pořadu historik Jakub Rákosník odpovídá: „Demokracie, jak jí rozumíme dnes, neexistovala, ale podobně jako další západní země Rakousko směřovalo k demokratické trajektorii. Nepochybně ústava z roku 1867 demokratickým směrem vykročila.“
Poslechněte si, jak to bylo doopravdy. Pořad připravila Ivana Chmel Denčevová.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
