Eva Turnová: Vypešenej vešírek
V Boskovicích se letos konečně opět konal multižánrový festival, kam jsem přijela přečíst něco ze svých knih a zahrát s kytaristou pár společných skladeb. Hrajeme v Klášterním sklípku, ale nejdřív se jedeme ubytovat na místní internát, který připomíná útulnou chatu a říká se mu „dřevák“.
Dnes je poslední akce naší šňůry, půjdu si pak poslechnout nějakou dobrou kapelu a o půlnoci jsem v posteli. Jestli to tedy najdu…
Čtěte také
Tomáš mě ubezpečuje: „Já půjdu taky brzy, a kdybych se náhodou zasek, je to vzdušnou čarou pár metrů. Pamatuj si Hybešovu ulici, ale je rozkopaná a neprůjezdná, takže to teď musíme objet podle navigace.“
Naše navigace je otravná, vyfasovali jsme paní, která místo č říká urputně š. Než jsme dorazili do Klášterního sklípku, museli jsme asi dvacetkrát „odbošit“.
Ve sklípku je plno, atmosféra výborná. Po skončení spěcháme na hlavní stage, kde hraje kapela Zvíře jménem podzim, u stánku si ještě kupujeme láhev archivní Pálavy.
Práce na silnici?
Pořadatel u vchodu mě chytí za rameno: „Bohužel s tím sklem dovnitř nemůžete. Víte, sklo je nebezpečná věc…“
„Co s tím sklem, co dělí nás? “ zaveršuji a Tomáš se přidá:
„Co s tím sklem, to sklo je tu zas!“
Čtěte také
Text kapely Tango pořadatele zmátl natolik, že nám nabídl láhev pohlídat.
Takže stíháme závěr Zubů nehtů a celou show Zvířete jménem podzim, do které mi někdo hlasitě vypráví historku o tom, jak šel Tony Ducháček z Garáže na kardiologii, a když ho posadili na rotoped, řekl: „Eh, kam mám jet?“
Protože nemáme žádný alkohol, tak vyzvedneme Pálavu a chystáme se dát si někde poslední drink. U stánku s pálenkou postává legendární Ladislav Čumba, je to takový novodobý Palacký, který ví všechno o všem. Do Boskovic přijel přednášet o písni Běží liška k táboru.
Čtěte také
„Nechoďte ještě, dáme si štamprličku, budu vám vyprávět o Ladovi, ale o tom fejkovém!“ přemlouvá nás.
Dozvěděli jsme se spoustu zajímavostí, poslechli si Blues pozpátku, ve kterém pes obživne a chlap se vrátí z vězení. Ladislav přitom rozdával štamprlata na všechny strany, až jsme vyzunkli všechny zásoby. Když začal radit stánkařům: „Vemte do ruky krumpáč, to vám řekne o blues víc než encyklopedie,“ začali před ním stánkaři kvapem zavírat.
„Tak já už asi taky půjdu,“ říkám Tomovi v naději, že půjde se mnou.
„Já ještě zůstanu, je to tímhle směrem,“ ukazuje za hlavní stage. Jenomže než jsem prokličkovala k východu z areálu, směr se mi ztratil.
Čtěte také
Zadám tedy do navigace Hybešovu ulici, ale neumím nastavit pěší modus. No co, budu prostě chvíli auto. Poslušně plním všechny povely: „Za dvě stě metrů odbošte doprava.“ „Řiďte bezpešně.“ „Přepošítávám…“
Unavená usedám na lavičku, když se ozve: „Evidujeme znašné zpomalení, práce na silnici?“
Odkliknu podle pravdy, že ano, silnice je pro mě dneska pěkná makačka. Hned vstanu, oběhnu kruháč a zařadím se správně do levého pruhu. Podívám se schválně, kolik ještě zbývá kilometrů, když zjistím, že jsem zadala Hybešovu ulici v Brně. Zpátky už to jde jako po másle. Do dřeváku jsem dorazila ve čtyři ráno.
Díky moc, Ladislave Šumbo, byl to pěkně vypešenej vešírek.
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
