Eva Turnová: Fiktivní Šílenství

2. červenec 2021

S kapelou Fiktivní Šílenství plánujeme zkoušku na letní festival, což je velká výzva. Je nás šest a nejsme úplně systematičtí, jediné, na co se dá vždycky spolehnout, je přátelská atmosféra. S vypětím všech sil jsme se domluvili na posledním červnovém víkendu, termín jsme pak několikrát zrušili a opět obnovili.

Polovina kapely je z Prahy, druhá polovina z Budějovic. Zkouška bude v Táboře, kde si bubeník loni pronajal hudební klub Jordán.

Čtěte také

Do Tábora přijíždím z Prahy s kytaristou, který do kapely vstoupil teprve nedávno a na ležérní styl fungování ještě úplně nenajel. Je to mistr v zacházení s časem. Když právě neřídí kreativní tým, vyrobí novou kuchyň, složí píseň, rozveze všechny členy rodiny, kam je potřeba, a ještě se stihne opít.

Vyrážíme:

„To jsem zvědavej, jestli vůbec někdo přijde,“ usmívá se Ivan.

„Neboj, v jedenáct jsou tam všichni jako na koni,“ ujišťuju ho.

V tu chvíli přichází sms od kapelníka:

„Bacha, ulice je celá rozkopaná a klub je v půlce, takže my vám pomůžeme s aparátem, ale zatím jsem tu sám.“

Čtěte také

Než si vyjasníme, na které straně ulice kapelník čeká, uběhne půl hodina, během které dorazí bubeník s dvoukolákem. Naložíme na něj nástroje, protože se ale chodník na několika místech zužuje, musíme aparát vyložit, přenést v ruce a zase naložit.

Prostor klubu je temný, rok se tu nehrálo, je z většiny zaplněný nábytkem sahajícím až ke stropu. Na pódium vede úzká ulička, kterou se dá projít jen bokem. Na stole už je ale připravený štrúdl, chlebíčky, káva, já přidám čerstvě upečenou bábovku.

Chvíli hledám ladičku a můžeme začít zkoušet. Máme projet deset skladeb. Během první klávesista zjišťuje, že si vzal omylem noty na jinou kapelu, a odjíždí do Týnce pro ty správné. Mezitím si dáme kávičku. Zatímco se zasekneme na tématu, jak může mléko bez laktózy chutnat jako mléko, Ivan vymyslí několik variant doprovodu ke všem písním.

Čtěte také

Kolem poledne je vše ok. Po druhé skladbě zjišťuji, že při hraní trsátkem drhnu o struny palcem, který jsem si spálila o pekáč při pečení bábovky. Hledáme náplast. Ivan mezitím zařídil dva konferenční hovory a vymyslel kampaň. Po přehrání třetí skladby si vzpomenu, že musíme namluvit zdravici pro letní festival. Jdeme se se zpěvačkou namalovat.

Mezitím se rozjíždí debata, jestli se festival koná u Banské Štiavnice, nebo Považské Bystrice. Namluvíme obě varianty. Jdeme hrát, jenomže mezitím přišli dělníci z oběda a venku rozjeli sbíječky. Dáme si střik a uvidíme. Chystáme se pokračovat, ale přichází kameraman se zprávou, že  vedeme dva nula nad Holanďany, což se musí samozřejmě zapít.

„Co je to vlastně za utkání?“ ptá se Ivan.

„Mistrovství Evropy ve fotbale 2020.“

„Super, takže na těch sedm skladeb máme ještě rok…“

Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz

autor: Eva Turnová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.