Eva Turnová: Pot plukovníka Sochora
Bydlím v ulici, kde se většinou nedá zaparkovat. Polovinu parkovacích míst zabírají rezervace pro firemní auta, jejichž řidiči by, podle všeho, nezvládli dojíždět do práce tramvají. Když rezident s předplaceným ročním parkováním dorazí domů až navečer, zoufale drandí kolem dokola čtvrtí, a když má štěstí, po půl hodině najde místo kilometr od domova.
Včera jsem noční logistický rituál vzdala a postavila auto do sousedního vjezdu, asi tak deset centimetrů přes žlutou čáru. Ráno jdu přeparkovat, jenže venku už stojí policista s naběhlou žílou na krku. Dělám, že tam není, a otvírám auto.
Čtěte také
„Moment, vaše auto tady spáchalo přestupek,“ řekne příslušník.
Vzpomněla jsem si na přednášku o tom, že reagovat na lidskou blbost znamená, že ji člověk sám nemá zpracovanou. Řešení je vzít zodpovědnost do svých rukou a přistupovat k situaci kreativně, to znamená chovat se ve standardní situaci nestandardně. Nepřistupovat na žádné role, na pocit viny; chovat se prostě jako lidská bytost a umožnit příslušníkovi vzpomenout si, že je vlastně taky lidská bytost a může si dovolit být normální.
„Tak paní, víte, co spáchalo vaše auto za přestupek?
„Jak to mám vědět, já doteď spala. Ty auta už si dělají, co chtějí, za chvíli za nás budou jezdit i na dovolenou…“
„To auto stojí ve vjezdu.“
„Jo tohle, tak to spáchalo, ještě když bylo se mnou.“
Já vím nejlíp, co se vám honí hlavou
„Co byste si uložila za pokutu?“
„Deset dřepů. Ale víc nedám.“
„Nechte toho. Předložte mi řidičák, techničák, občanku a 500 korun.“
Čtěte také
„Tady to máte, a než to vypíšete, skočím si do krámu.“
„Takže já tady budu vypisovat a vy si budete nakupovat? Dejte mi okamžitě pět set.“
„Tak mi dejte bloček.“
„Nejdřív peníze, potom bloček.“
„Nejdřív bloček, potom peníze. Co já vím, jestli nevezmete roha, když budu v krámě.“
„Pani, v tom případě napíšeme správní oznámení, kde se k situaci vyjádříte, a může vás to stát potom až x tisíc.“
„Výborně, já jsem se k tomu stejně chtěla vyjádřit.“
Čtěte také
Beru si od příslušníka formulář a rozepíšu se o tom, jak je tu dopravní situace nahnutá a že by mohli řešit drobné parkovací přestupky domluvou.
Popíšu dvě strany, příslušník mezitím bojuje s mou adresou.
„Co je to Pplk. Sochora?“ vyhrkne.
„Podplukovníka Sochora.“
Příslušník píše, jak slyšel: Pot plukovníka Sochora.
„A dělejte, nemám jenom vás,“ řekne netrpělivě.
„Tady mám vyplnit, jestli souhlasím s tím, že se situace stala, ale nesouhlasím s výší pokuty, nebo nesouhlasím, že se situace stala, ale souhlasím s výší pokuty. Pak je tady, že v obou případech souhlasím a tady, že nesouhlasím. Takže to musím ještě promyslet.“
Čtěte také
„To nevyplňujete vy, ale já! Já vím nejlíp, co se vám honí hlavou.“
„Aha, vy pracujete s vědomím?“
„Ano, do týdne to vypracujeme a dáme vám to na vědomí. A pak vás ten humor přejde,“ vyškubne mi formulář z ruky.
Zkušenost k nezaplacení.
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
