Eva Turnová: Ať náš život nezahnívá, ale teče a víří. Vzkazuje přes sedm desetiletí Milada Horáková

Jak sama píše v dopise z cely smrti: „Nelitujte mne. Žila jsem život plný, opravdový život, který nestál, nezahníval, ale prudce tekl a vířil.“ 

Čtěte také

Eva Turnová: Položka

I její obhajoba v momentě těsně před popravou byla taková. Zatímco většina vězňů, chemicky i fyzicky mučených, byla dohnána k tomu odříkat slovo od slova svůj ortel a žádat pro sebe nejvyšší trest, Milada Horáková si to odvážně rozdala s prokurátorem Josefem Urválkem, který v průběhu argumentací přecházel do hysterických fistulí, obhajovala samu sebe skoro zabitou, byla jako zahnané zvíře v koutě, které přesto nezaútočí, i když je to zdánlivá marnost, všichni se smějou, srazí tě a nakonec vyřídí, ale ty ještě předtím vyskočíš v posledním zoufalém pokusu, protože nemůžeš jinak. 

Celý monstrproces byl vyšinutý, od milicionářů nahnaných do soudní síně až po oběžníky, které kolovaly ve školách a které podepisovaly děti a žádaly pro Miladu provaz. Nejvyšší trest požadovali i advokáti, kteří mají za normálních okolností vydolovat v životě obviněného to nejlepší. 

Urválek se nažral

Čtěte také

Eva Turnová: O myších a lidech

A v celém tomhle vyhroceném běsnění Milada vystupovala s klidem a rozvahou, i ze všech jejích dopisů, které napsala několik hodin před smrtí, vyzařuje zvláštní klid. 

Omlouvá se v nich své rodině, že jí přivodila bolest, a své jednání se snaží vysvětlit: „Jsou určité pudy v člověku, které nestačí překonávat, vždy zas a zas vyplavou nad hlavami povahy jako míč nad vodu.“ 

Když jsem šla včera po letenské třídě, která nese jméno Milady Horákové, a potkávala jsem ještě spoustu lidí s rouškami, vybavila se mi věta z románu Roberta Gravese: „Zlo je způsob, kterým se odlišuje to, co je dobré od toho, co je pouze správné.“ 

Čtěte také

Eva Turnová: Kterak Bruno léčí krávy letákem

Naši pozornost příliš zaměstnává to, co je „správné“, co jsme se naučili, co říká kodex. A ti, kteří nás zbavují svobody, se taky tváří, že jednají správně, a hlavně že to s námi myslí dobře. 

Pro realizaci jejich dobrého úmyslu účel posvětí jakýkoli prostředek. Možná bychom se měli vykašlat na to, co je správné, nenechat se infikovat patologií, cizotou a sterilitou. To opravdu dobré je to přirozené. 

Přeju si, ať náš život taky nezahnívá, ale teče a víří. Myslím, že Miladě se to povedlo, i když tu není. Urválek se tehdy nažral, ale Horáková zůstala dodnes celá.

Autorka je spisovatelka a rockerka