Eva Turnová: Ať náš život nezahnívá, ale teče a víří. Vzkazuje přes sedm desetiletí Milada Horáková

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Socha Milady Horákové

Právě uplynulo 70 let od popravy Milady Horákové, ženy, která se stala symbolem odporu proti totalitě, a která je pro mě možná ještě víc symbolem dnes vzácné přirozenosti a integrity. 

Posloucháte rádi komentáře a glosy? Všechny najdete na stránkách mujRozhlas.cz.

Jak sama píše v dopise z cely smrti: „Nelitujte mne. Žila jsem život plný, opravdový život, který nestál, nezahníval, ale prudce tekl a vířil.“ 

I její obhajoba v momentě těsně před popravou byla taková. Zatímco většina vězňů, chemicky i fyzicky mučených, byla dohnána k tomu odříkat slovo od slova svůj ortel a žádat pro sebe nejvyšší trest, Milada Horáková si to odvážně rozdala s prokurátorem Josefem Urválkem, který v průběhu argumentací přecházel do hysterických fistulí, obhajovala samu sebe skoro zabitou, byla jako zahnané zvíře v koutě, které přesto nezaútočí, i když je to zdánlivá marnost, všichni se smějou, srazí tě a nakonec vyřídí, ale ty ještě předtím vyskočíš v posledním zoufalém pokusu, protože nemůžeš jinak. 

Celý monstrproces byl vyšinutý, od milicionářů nahnaných do soudní síně až po oběžníky, které kolovaly ve školách a které podepisovaly děti a žádaly pro Miladu provaz. Nejvyšší trest požadovali i advokáti, kteří mají za normálních okolností vydolovat v životě obviněného to nejlepší. 

Urválek se nažral

A v celém tomhle vyhroceném běsnění Milada vystupovala s klidem a rozvahou, i ze všech jejích dopisů, které napsala několik hodin před smrtí, vyzařuje zvláštní klid. 

Omlouvá se v nich své rodině, že jí přivodila bolest, a své jednání se snaží vysvětlit: „Jsou určité pudy v člověku, které nestačí překonávat, vždy zas a zas vyplavou nad hlavami povahy jako míč nad vodu.“ 

Když jsem šla včera po letenské třídě, která nese jméno Milady Horákové, a potkávala jsem ještě spoustu lidí s rouškami, vybavila se mi věta z románu Roberta Gravese: „Zlo je způsob, kterým se odlišuje to, co je dobré od toho, co je pouze správné.“ 

Naši pozornost příliš zaměstnává to, co je „správné“, co jsme se naučili, co říká kodex. A ti, kteří nás zbavují svobody, se taky tváří, že jednají správně, a hlavně že to s námi myslí dobře. 

Pro realizaci jejich dobrého úmyslu účel posvětí jakýkoli prostředek. Možná bychom se měli vykašlat na to, co je správné, nenechat se infikovat patologií, cizotou a sterilitou. To opravdu dobré je to přirozené. 

Přeju si, ať náš život taky nezahnívá, ale teče a víří. Myslím, že Miladě se to povedlo, i když tu není. Urválek se tehdy nažral, ale Horáková zůstala dodnes celá.

Autorka je spisovatelka a rockerka