Eva Turnová: Mystérium zrození

24. červen 2022

Vyrazila jsem do Divadla Kampa na představení „Mystérium zrození“ zinscenované podle románu chilsko-francouzského spisovatele, mystika a filozofa Alejandra Jodorowského „Kdeže ptáček nejlíp pěje“. Kniha, která rozvíjí příběhy několika generací autorových židovských předků, mě při čtení úplně uhranula.

Děj se odehrává na počátku 20. století, kdy postavy během svého putování ze středověkého Španělska, přes Ukrajinu až do Argentiny a Chile procházejí řadou bizarních událostí.

Čtěte také

Byla jsem zvědavá na divadelní zpracování spletitého příběhu o lásce a odpuštění vlastním předkům, což je i moje velké téma. Sám Jodorowsky říká:

„Minulost není strnulá a neměnná. Vírou a vůlí ji můžeme změnit, nikoliv zrušením temností, ale přidáním světla, abychom její krásu stále zvětšovali jako ten, kdo brousí diamant."

Přicházím do foyer divadla, čtu si v programu, že režisérka Iveta Dušková se rozhodla zapojit do hry kromě domácího souboru „Cylindr“ také hendikepované herce z divadla „Ujeto“.

Čtěte také

Jsem zvědavá dvojnásob. Právě ke mně jeden ze členů souboru Ujeto přichází, celý září a proběhne rychlý rozhovor.

„Tak co, přišla jste?“ řekne muž.

„Přišla,“ řeknu já.

„A sednete si na židli?“

„Sednu.“

„A budete koukat?“

„Budu.“

„Těšte se. Je to bonba.“

Čtěte také

Sedám si do první řady. Expresivní scéna připomíná cirkusovou manéž s prapodivnými postavami. Na první pohled ani není poznat, kdo je z kterého souboru, a vlastně o to najednou vůbec nejde, protože hra vás hned pohltí.

Sledujeme rodovou linii matky a otce Jodorowských, jedna směřuje do Chile a druhá do Argentiny. Po cestě jsou okradeni, opouštějí se, zakládají bleší cirkus, dědeček Alejandra, ruský žid, je posedlý dybukem Rebem, který Alexandrovi radí: „Chceš-li vlastnit všechno, nesmíš vlastnit vůbec nic.“

Druhý dědeček Alexandr je zase skvělý tanečník a svým žákům říká:

„Minulost hoď za hlavu. Zbav se obav z věcí budoucích. Buď připraven pracovat na vlastním růstu až do poslední chvíle života. Skákat je stejně nádherné, jako se plazit. Nesrovnávej se s ostatními, rozvíjej své vlastní hodnoty.“

A poté shoří.

Čtěte také

Do děje průběžně zasahují členové skupiny Ujeto civilním projevem. Mají kupodivu dlouhé texty a když je spletou, řeší to rovnou na místě.

„To s tou tórou jsem měla říkat já.“

„Ne, tys měla říkat to s tím jídlem.

„Jídlo bylo tvoje, moje byla tóra.“

Celým představením nás provází ředitel tyjátru Alejander Jodorowski, který se nakonec loučí slovy: „Nechť naše vyprávění poslouží k tomu, abyste i vy odpustili svým předkům a proměnili tak svou vlastní rodinnou historii v hrdinskou ságu. Protože, kdo vlastně jsme? Malí pěšáci bez špetky naděje, že bychom mohli něco změnit nebo hrdinové, kteří svůj život hrají jako divadelní kus.

To na čem záleží, není, aby trval dlouho, ale aby byl dobře zahranej…“

A co na to já?

Přišla jsem, sedla jsem si na židli, a koukala jsem. Byla to bonba.

Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz

autor: Eva Turnová
Spustit audio