Eva Turnová: Přelud
Člověk se často věnuje tomu, co nevystudoval, a když to dělá s radostí a zápalem, zaznamenává výrazné pokroky. Lidé, kteří mají tendenci škatulkovat, ovšem často nejsou ochotni přijmout fakt, že někdo začne vybočovat z jejich představ o něm samotném.
Takových rozhovorů jsem zažila spoustu. Například: „Poznali jsme tě jako basačku, tak si maluj, ale malířka nikdy nebudeš.“
Čtěte také
„Neboj, já jen zkouším, co se vejde na plátno, neberu to zas tak vážně.“
„Nebereš, ale prodáváš to, ne?“
„Prodávám, protože ani peníze neberu zas tak vážně,“ ukončuji obvyklou přestřelku.
Důkazem toho, že člověk má umění spojené s určitým profesionálním prostředím, je historka, kdy si známý virtuos Jaroslav Svěcený chtěl vyzkoušet hrát na ulici. Sedl si v paruce před Obecní dům, kde pár dní předtím vyprodal celý sál. Jako zanedbaný vousatý busker si vydělal za půl dne 200 korun.
Nemám to vyhodit?
V průběhu let se moje malování stalo neodmyslitelnou součástí mého života, což se projevuje například tím, že nevnímám čas a dostávám se do jakéhosi transu. Často nevím, kdy přestat.
Občas své pokusy posílám kamarádovi, akademickému malíři. „Jen posílej, třeba se to jednou díky tomu naučíš,“ říká Slávek.
„A jak to poznám?“
„Jednoduše. Dej na mě. Já ti pokaždý napíšu, co s tím dál.“
Čtěte také
Od té chvíle mi buď napíše „už to nech“, „ještě makej“, případně „vyhoď to“.
Před týdnem jsem narazila na obraz mé oblíbenkyně Toyen. Jmenuje se Přelud a je to surrealistická kompozice s šelmou a dravcem v pozadí. Toyen do obrazu zapojila i dva stíny ženských postav, které na zvířata dopadají ze stran. Jsem nadšená a fotku obrazu pošlu pro zajímavost Slávkovi v domnění, že ho zná...
„No, není to úplně špatný,“ přijde mi obratem.
„Takže to mám nechat?“ napíšu z legrace.
„Ještě na tom zamakej. Dotáhni ty stíny, ty jsou úplně mimo. A ta oranžová s tyrkysovou je příšerná kombinace.“
„Nemám to radši vyhodit?“ pokračuju ve hře.
„To zase ne. A co to vlastně je? Tuleňošelma a sova?“
„Spíš takovej přelud, řekla bych,“ napíšu.
„Tak tenhle název rozhodně nikoho nezaujme,“ odpoví kamarád znalecky.
„Právě se vydražil za 32 milionů,“ píšu a musím se smát.
Volá Slávek: „Hele, to já jen...“
„Bingo, je to Toyen.“
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
