Iva Pekárková: Skáčou, jak já telefonuju
Jedné mé tlumočnické klientky, dívky s těžkými duševními problémy, která se ocitla na ulici a nevěděla ani, jak se jmenuje, se ujala rodina jamajského duchovního. Za nějakých 10 dní, co u nich bydlela, zatímco oni se pokoušeli kontaktovat sociálku, volala celkem 14krát tísňovou linku. Neuměla se sama ani umýt, ale vytočit 999 a volat „Rape! Rape! Rape!“, tedy „znásilnění“, to zvládla.
Když zásahová jednotka přijela, našla ji, jak v pastorově domě v klidu jí nebo si hraje s telefonem. Stačila zapomenout, že někam volala.
Čtěte také
Při třetím tísňovém volání už dispečeři věděli, co policisté v pastorově domě najdou, a přesto je tam vyslali.
Jeden z našich sousedů v protějším baráku, takovém nenápadném domě na půl cesty, taky s oblibou volal 999. Pokaždé oznámil, že ho unesli mimozemšťané – a hlídka skutečně přijela mimozemšťany zahnat.
Povedlo se to díky ošetřujícímu lékaři tohohle pána, který řešil jeho psychózy. Soud nepovolil omezit pánův přístup k telefonu. I když byl v mnoha věcech nesvéprávný, právo kdykoli zavolat policii, hasiče či záchranku mu zůstalo.
Čtěte také
Pamatujete se ještě na doby, kdy člověk, bez sebe hrůzou, že někdo z jeho blízkých umírá, zavolal záchranku, a první, co uslyšel, bylo: „Udejte číslo telefonní stanice, zatelefonujeme vám.“ Bylo to pochopitelné, chtěli si být jistí, že jim lidé nevolají z recese. Ale kvůli tomuhle „zatelefonujeme vám“ zemřela řada lidí, které by bylo možné zachránit.
Dnes se ve většině zemí s dobrou infrastrukturou počítá s tím, že určité procento tísňových volání budou hoaxy nebo omyly. A nedá se s tím nic dělat.
Opájeli se mocí
Teď se ale dočítám o dvou chlapících z West Midlands, kteří se dlouho bavili vytáčením 999 a „nahlašováním“ závažných incidentů. Provedli to celkem 122krát. Tušili, že by to dělat neměli, a tak k tomu používali několik různých telefonů a SIM karet, představovali se různými falešnými jmény a mluvili s různými přízvuky.
Jednou řekli, že jim kdosi vyvraždil celou rodinu, jindy, že byli postřeleni. Jejich nejúspěšnější kousek byl zoufalý telefonát, ve kterém se jeden z nich „přiznal“, že když zjistil, že mu přítelkyně byla nevěrná, nechal na frekventované trati ležet miminko jménem Josh.
Pak si s nadšením filmovali policejní zásah. „Ty vole! Poslali tam vrtulník!“ chlubil se jeden v textovce. Opájeli se pocitem moci.
Zábava dvou puberťáků ve středním věku přišla státní kasu na víc než 100 tisíc liber (3 miliony korun). Když je dopadli, byl jeden odsouzen na tři roky natvrdo, druhý na rozsudek čeká a dá se počítat s tím, že i on půjde do lochu. Snad se z jejich případu poučí jiní vtipálkové.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
