Eva Turnová: Rozvoz kukuřic

Kamarádi se za mnou naučili jezdit – vesnice Rozkoš je totiž ideálním místem, kde odnaučit svého výrostka prudit. Muži si zase při štípání dříví kalačem mohou zpevnit boční břišáky a ženy minimalizovat svá povislá netopýří křídla vyštipováním rajčat.

Čtěte také

Eva Turnová: Jak poznat blbečka

Přes léto jsem víceméně soběstačná, a co mi chybí, koupím v autě, které vesnicemi projíždí. Ráno vstanu, jdu zalít řepu, cibuli, mrkev, fazole, cukety, okurky, dýně, kedlubny, salát, a melouny. Pak se snažím vyklidit stodolu, abych tu mohla na podzim uspořádat festival.

Občas vytáhnu ze schránky letáček. Tentokrát jsem vylovila nabídku rozvozu kukuřic. To je paráda. Nemusím čekat, až vyroste na poli a koupím si jich rovnou pár do zásoby.

Volám na uvedené číslo:

„Dobrý den, měla jsem ve schránce od vás letáček ohledně kukuřic.“
„Kolik jich chcete?“ ptá se mužský hlas.
„Dvacet.“
„Ale modrý už došly. Máme jenom hybridy.“
Á pán je vtipálek.
„Nevadí, já loni taky spářila broskve s dýní, takže hybridy beru.“
„Přijel bych zítra v deset.“

Následující den zazvoní zvonek, otevřu dveře.

„Brýden. Mám pro vás v autě dvacet kousků, jak jste chtěla. Kampak si je dáte?“
„Nevím do lednice nebo do komory.“
„To asi spíš do komory, paní, ale udělejte jim tam vokýnko.“

Jasně, setkání s vesnickým bláznem, zkusím to zkrátit:

Eva Turnová|foto:Karel Šanda, Empresa Media / Profimedia

„Co jsem dlužná?“
„5 tisíc korun. 250 za kus.“
„Za jednu kukuřici?“
„Ne, za jednu kuřici. Mám tady Dominanty, Horalky, rumunský Holokrčky a Calimera.“
„Počkejte, to je nedorozumění, já nesnáším drůbež.“
„To nemusíte, tahle bude snášet za vás, paninko. Mají snášku až 300 vajec ročně. Tak jaký chcete? Tipnul bych si vás na Holokrčky, to jsou odolný kuřičky. Nebo chcete Trikolóry?“
„Ježiš trikolóry fakt ne, já se z toho zcvoknu.“
„Ale nezkvoknete, jistě z vás bude zdatná slepičářka.

A tak místo pódia stavím ve stodole kukurník.

Autorka je spisovatelka a rockerka