Eva Turnová: Na poště

17. červen 2022

Mít očekávání je velmi ošemetná věc. Vždycky, když očekávám, že něco dopadne tak, jak bych chtěla, stane se většinou pravý opak, protože mi na tom záleží. Pokud mi ale nevadí, že se moje představa nenaplní, stane se přesně to, co jsem si přála. Taková škola hrou.

Jdu na poštu urgovat peníze za knihy poslané na dobírku. Stoupám do druhého patra, kde je reklamační oddělení a snažím se nasadit výraz, který znamená: chci mít jasno, ale zase tak strašně moc mi na tom nezáleží.

Čtěte také

Na reklamačním sedí rozložitá žena.
„Dobrý den, poslala jsem před měsícem balíček, a ještě mi nepřišly peníze na účet,“ řeknu.
„Vážně? No tak to je na reklamaci,“ řekne žena.
„Přesně tak!“ řeknu já.
„Správně byste tam ty peníze dávno měla mít.“
„Jistě!“ nemůžu nesouhlasit.

„Takže se něco muselo stát,“ zdá se, že paní je na mé straně.
„Moje řeč!“ vykřiknu nadějně.
„Vypadá to na špatně vyplněnou složenku,“ obrátí najednou pošťačka.
„To určitě ne! Na útržku adresáta jsou správné údaje,“ šermuju kopií složenky.
„Mluvím o střední části,“ okřikne mě obryně a zvedá právě zvonící telefon.

Čtěte také

„Dělám ještě bokem terapie po telefonu,“ šeptne a nasadí úsečný tón.
„Haló? Ne ŠTĚKAT, máte třikrát denně KVOKAT do zdi, na shledanou,“ řekne a zavěsí.
„Proč má vaše klientka kvokat do zdi?“ nedá mi to.
„Ale jen tak. Aby se nějak zabavila a já nedostala psotník. Stejně jí není pomoci. Kde jsme to skončily?“
„Říkala jste, že jsem něco vymňoukla při vyplňování střední části složenky,“ řeknu odevzdaně.
„Přesně tak. Dohledání může trvat až dva měsíce,“ podává si mě paní.

V tu chvíli už je mi to vlastně vážně fuk.
„Tak vám moc děkuju. Haf haf,“ zaštěkám do zdi a odcházím.
„Kvok,“ ozve se za mnou.
Peníze mi přišly druhý den.

Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz

autor: Eva Turnová
Spustit audio