Eva Turnová: Piti piti pa
Je zvláštní počasí. Jakoby se potvrzovaly konspirační teorie o tom, že Američané na Aljašce a Rusové v Sachalinu pomocí svých tajných zařízení ovlivňují klima a díky jejich meteorologické přetahovačce nevíme, jestli si ráno máme vzít nátělník nebo kabát. K tomu se občas přidá nějaká erupce, zatmění, nebo superúplněk. Lidé jsou zmatení, roztržití, reagují neadekvátně, a komunikace na všech úrovních tím pádem dost vázne.
Už je večer, s basou na rameni odcházím z koncertu v Divadle Archa a trochu mi kručí v břiše. Doma na mě čeká guláš z hlívy ústřičné, ale já se chci za svůj výkon odměnit nějakou nezdravou baštou.
Čtěte také
Jdu směrem do centra, kde už fungují jen stánky. Přistupuji ke kiosku s kebabem.
„Dobrý večer, dala bych si něco k jídlu, ale nemám vyloženě hlad, navíc trpím intolerancí na laktózu a poslední dobou úplně nemusím lepek.“
Nevím, co jsem čekala v tom horku od Turka, který umí česky asi deset slov. Zřejmě něco jako:
„Chápu, tady je seznam alergenů, a maso můžete? Udělal bych vám kebab ze sóji.“ Jenomže Turek roboticky šoupne lopatkou flákotu do pity. „Česnekovou, nebo jogurtovou?“
Čtěte také
„No víte, já si ještě nejsem vůbec jistá, jestli si u vás něco dám, rozhodně to nechci do pity,“ odpovím.
„Pití cola?“ Reaguje stánkař pohotově.
„Ježiš colu určitě ne, já v životě vypila dohromady tak litr coly, moje tělo vůbec nevnímá colu pozitivně.“
Prodavač už mě ani neposlouchá a přesvědčivě přede mě postaví kebab a colu. Co se dá dělat. Zaplatím, beru jídlo a vyrážím směr Staré Město. Po pár krocích se proti mně se vyřítí Ital na elektrokoloběžce, lehce do mě drkne, což stačí, já se zapotácím a padám k zemi. Zvedám se a mapuju situaci.
Basa je celá, kebab součástí chodníku, cola mi žbluňká v dekoltu. Upřu oči na protější zeď ulice Perlova, kde je vytesaná pamětní deska, kterou jsem nikdy nezaregistrovala. Je na ní napsáno:
„Památník padlým ženám. Čest jejich p….“
Čest jejich čemu? Asi pitám, pro sebe si v horku špitám.
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
