Eva Turnová: Živice
Poslední dobou se čím dál častěji setkávám u lidí s kritickým postojem doprovázeným přesvědčením, že všemu rozumí. Jejich šedá kůra mozková pokaždé vyhodnotí i ty nejsložitější jevy jako jednoduše uchopitelné, a tak vznikne názor.
Tato zaťatost, urputnost a ustavičné vymezování nás často připravuje o ty největší zážitky, kdy rozum na chvíli kapituluje, opustíme svět zákonitostí a důvěřujeme například náhodám, které mají mnohdy čistší náboj a jsou nám prospěšnější.
Čtěte také
Duše totiž často vysílá úplně jiné otázky než rozum, my to někde uvnitř cítíme, ale rozum bojuje, protože touha všechno chápat a rozumově zpracovat je neodbytná.
Výsledkem pak je, že nechápeme nic. Spoustě věcem nevěnujeme pozornost, nebo je považujeme za iracionální. Jsou to naše mantinely, které člověk často opustí až ve chvíli, kdy se ocitne na hraně. Filtry se rozpustí, vědomí se rozšíří, přestane fungovat ve schématech a duše dostane prostor.
Můj kamarád měl mrtvici...
Do nemocnice se dostal až osm hodin po příhodě. Po dvou operacích se probudil na JIPce plné přístrojů, ke kterým byl připojený, všechno pípalo, chrčelo a vydávalo různé zvuky…
Doktoři k němu chodili a opakovaně mu kladli tři otázky: Jak se jmenujete? Víte, kde jste? Jaký je rok? A on na ně nebyl schopen odpovědět. Jen vnímal, jak doktor šeptá „to je špatný“ a druhý zase „to bude ležák“.
Čtěte také
Až mu došlo, že je to fakt asi špatný a že tento stav může trvat do konce života. Oddělení bylo v nejvyšším patře a on ležel pár metrů od okna, skrz které viděl oblaka. A říkal si, že když to dokáže, vyskočí z toho okna ven.
A pak si všiml, že byli za oknem ptáci a chovali se zvláštně. Bylo jich asi deset a za letu se u toho okna zastavovali. Stáli tam střídavě tak dlouho, jak dokázali, než museli zas uletět.
Kamarád nejdřív myslel, že tam mají hnízdo. Ale neměli, ti ptáci se snažili jakoby nakouknout oknem dovnitř. A najednou mu došlo, že to dělají kvůli němu.
Doktoři mu pak položili stejné tři otázky – a on na ně dokázal normálně odpovědět. Od té chvíle se jeho stav rapidně zlepšoval, pak dostal nálepku MZ – medicínský zázrak. Svěřil se se svým zážitkem sestřičce, která všemu rozumí a ta mu řekla, že to byly halucinace.
„Možná jsem neměl mrtvici, ale živici,“ řekl kamarád.
„Živice říkáte? No… z nejhoršího jste asi venku, ale nějaký dopad na váš mozek to, zdá se, mít bude,“ odpověděla sestra.
Autorka je spisovatelka a rockerka; eva@turnova.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
