Iva Pekárková: Croydonská Pride
Sraz byl v sobotu kolem poledne, prý proto, aby se sexuální zlotřilci stihli pořádně vyspat po nočních orgiích, tak šokujících, že se o nich smí mluvit jen šeptem.
Já bych to teda takhle rozhodně neřekla.
Tohle mám od Petera, toho břichatějšího z dvojice gayů, které v létě 2013, pár dní nato, co byly sňatky stejnopohlavních párů ve Spojeném království povoleny, oddával Art, reverend našeho unitářského kostela. Dodnes Peter týden co týden chodí na bohoslužbu. Těší ho potkávat tam lidi, ať gaye, anebo ne, kterým je úplně fuk, jaká je vaše orientace, a vybírají si přátele podle docela jiných měřítek.
Na Pride v Croydonu samozřejmě šel i se svým manželem Jamesem.
O sobotní noci museli lidé páchat strašlivá zvěrstva, prohlásil Peter se spikleneckým mrknutím, když na místní radnici odbilo půl jedné a ještě pořád se čekalo na opozdilce.
Čtěte také
Peterovi i Jamesovi je přes sedmdesát, Peter je už delší dobu kardiologický pacient a James bere pilulky na zpomalení Alzheimerovy choroby. Vsadím se, že mnoho zvěrstev už nenapáchají. Jsou ale rádi, že za ně štafetu převzali mladší a že dnešní generace, na rozdíl od té jejich, může bez obav vyoutovat a nezkazí si tím kariéru ani vztahy s příbuznými.
Málo účastníků? Gayové si vybojovali své místo
Pozdní příchod účastníků pochodu podle Petera neznamená nezájem, ale – uvolněnost. Svobodu. Absenci nervozity. Dnešní gayové mají v Londýně tak snadný život, že ani na Pride chodit nemusí.
Čtěte také
Kolem jedné se sto nebo sto padesát účastníků pochodu konečně zformovalo do, ehm, rozhodně ne do šiků, jak to bývalo zvykem, ale do jakés takés skupinky. Volným, téměř šoulavým krokem jsme se vydali k cíli, vzdáleného nějakých dvě stě metrů.
Viděli jste tu spoustu lidí v duhově pruhovaných outfitech či tričkách s nápisem Láska je láska, tři nebo čtyři pamětnice s pečlivě pěstěnou bradkou, ale ani jednoho účastníka oděného tak, aby to rozhořčilo snad každého jedince se sebemenším náznakem bigotnosti.
Marně byste pátrali po třech růžových pštrosích pérech zastrčených do zadku. Dnešní lidé patřící k LGBTQ+ už nemusejí provokovat, vždyť ani není koho. Své místo ve společnosti si vybojovali a nepotřebují se vymezovat proti ostatním.
Peter a James, veteráni dlouholetých bojů, se z toho radují. Oni na Pride chodí každý rok. I když ujít nějakých dvě stě metrů od startu k cíli už pro ně představuje značný sportovní výkon.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
