Eva Turnová: Domluvte se, prosím
Zúčastnila jsem se mezinárodní soutěže v bytové próze neboli flat prose nazvané „Domluvte se, prosím“. Šlo o literární disciplínu založenou na podobném principu, jako je třeba pouliční poezie neboli street poetry. Dostavili jsme se do bytu na uvedenou adresu a každý ze zúčastněných si vylosoval partnera, který mluví jazykem, jenž dotyčný protějšek ovládá jen heslovitě.
Úkolem bylo tři minuty improvizovat na určené téma tak, aby partner pochopil obsah, a poté ukončit monolog pointou.
Čtěte také
Můj protějšek byl Francouz a měla jsem předstírat, že jsem ukradla drahé šaty v butiku. Do svého francouzského monologu jsem musela navíc zakomponovat tři konkrétní slova: Eiffel, Debussy a Depardieu. Tady je přepis mého tříminutového snažení.
Monsieur, koukni na ty famózní módes róbes, s krásně nařaseným déjà vu. Nemám v tom moc velkej De Gaulle? S´il vous plait, to byla grandiózní aféra. Šla jsem do butiku, butique visité, oui? Tam sedí mademoiselle za kasou. Sympatique, ale spí. Hrozně chrapé a k tomu fuňé. Říkám si já žoviál, tak buď je dementé, nebo spolkla dražé.
Debussy nespala
Tak jsem ji šťouchla un peu, abych ji vystrašila. Strašé, rozumíš. Nic. Rien. Já totál desperát, říkám si: No, Depardieu, zkusit si ty šaty přece musim. Šla jsem do negližé a byly absolument perfect. Vypadám jako Honoré Bourgeois. Jenže mademoseille furt nic. Sedí jak baklažán.
Čtěte také
Připadám si jak v nějakým špatným faux-pas. Nikdo tu nechce dělat byznys, entreprise, nikdo nechce český eura? Teď u nás se takhle veřejně nekradé, za to se zavírá, Kartouza Parmská, inspektor Moulin, tribunál. A já o ně hrozně stála, chápeš. Stála jako Eiffel. Říkám si, do prčic, sakrblé, nebudu tady čekat jak ňákej Godot.
Nakonec jsem se teda rozhodla pro krádež, criminal. Vzala jsem si na hlavu obrovskej klobouk, Chirac, do pusy Macronku, jakože nic, a pomalu pianissimó jsem prošla v demi plyjé kolem té femme, která fatálně spala, až jsem se ocitla na ulici, riviéra. Tam jsem vykřikla forte: „Debussy nespala, tak jsem to nešlohla!“
Cenovku utrhnu a hodím do kanálu, rozumíš, La Manche, a utíkám šapitó presto domů, zkrátka azyl. Tam jsem voblíkla šaty, dorazila Macronku a Chirac visí dodnes. To jsem kádr, co? Tohle bych žádnýmu člověku, co mi rozumí, říct nemohla. Merci a au reservoir!
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
