Eva Turnová: Regiotrip
Letošní podzim jsem trávila v horách a znovu si potvrdila, že dlouhá chůze dokáže člověku rozšířit vědomí, kdy nemyslíte na nic a máte pocit, že jste součástí všeho. Do Prahy se mi vracet nechtělo, přeplněným vlakem už vůbec ne, tak jsem si alespoň koupila samostatnou místenku.
Před odjezdem přišla sms: „Dobrý den, z provozních důvodů došlo ve spoji ke změně typu vozu. Vaše místo je ale nadále garantováno. Váš Regiojet.“
Čtěte také
Tak hlavně že budu sedět sama. Chci si co nejdéle uchovat jemnohmotnou energii z hor.
Nastoupila jsem do vagonu, ale mé solitérské místo bylo zakomponované do dvousedadlové verze, přičemž obě místa byla obsazená.
„Paní, můžete si sednout, kam chcete, je tu prej vzadu o dvě řady víc, vzkazuje posádka,“ řekla žena sedící na mém místě.
„Sedněte si třeba sem,“ ukázala na prázdné místo u stolku s tříčlennou rodinou.
Rodiče byli v područí malé dcerky, která zrovna bodala pastelkou do maminčina Caesar salátu.
Podrážděná maminka sykla: „To už je moc, že jo?“ a podívala se na mě.
„Nene, že to není moc?“ vypískla holčička. Brunátný táta na mě jen vyslal zoufalý pohled.
My je odměníme
V duchu hesla „můžete si sednout, kam chcete“, jsem si přesedla o řadu dál. Na další stanici přistoupil pán a mával mi před obličejem svou jízdenkou.
„Dneska je to tak, že si můžete sednout, kam chcete, vzadu jsou dvě řady navíc,“ řekla jsem zvýšeným hlasem, aby to všichni slyšeli.
„Tak tam běžte vy,“ řekl muž nekompromisně.
Čtěte také
Šla jsem dozadu, jenomže zadní řady navíc byly obsazené. Zvláštní.
Zůstala jsem tedy stát. Po chvíli za mnou přišla starší paní: „Heleďte, kvůli tomu vašemu ‚můžete si sednout, kam chcete‘ mám sukni politou vínem od opilce, který nemá žádnou místenku a sed si vedle mě.“
„Tak to řekněte posádce,“ namítla jsem.
„Vždyť vám to říkám.“
„Já ale nejsem z posádky.“
„Ale jste.“
Za chvíli se u mě vytvořila fronta. Po šesti hodinách spílání jsem měla hlavu zavařenou myšlenkami a necítila jsem se součástí ničeho, rozhodně ne tohoto vagonu.
Po výstupu se mi znatelně ulevilo. Hned poté mi pípla zpráva v mailu.
„Děkujeme, že jste cestovali s naší žlutou flotilou. Moc se těšíme, až vás zase příště svezeme. Posádka bude moc ráda, když ji pochválíte a my je za to odměníme.“
Už se těším na svou odměnu.
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
