Eva Turnová: Záhadný svět kalorií
Chystám se na křest své knihy. Pořídila jsem si proto nové šaty, zbývá jen dokoupit pár drobností a trochu si zacvičit. Dcera mi za tím účelem půjčila své chytré hodinky, které prý dokopou člověka k pohybu hlášením spálených kalorií. Rozhodnu se ale nejdřív zaběhnout do obchodu s kosmetikou a koupit si mejkap.
Vejdu do obchodu, nikde nikdo. Když zkouším asi šestý odstín, pár metrů ode mě se pohne černě oděná emo dívka, která do té doby splývala s regálem. Čechrá si štětečkem svůj, pod nánosem šminek skrytý, obličej a když mě zaregistruje, nasadí duckface. Je jasné, že o co rozhodně nestojí, je věnovat se zákaznicím.
Čtěte také
„Prosím?“ řekne otráveně.
„Jaký byste mi doporučila mejkap?“
„Tenhle,“ dívka sáhne po první flaštičce, která jí přijde pod ruku.
Vetřu si tekutinu do tváře.
„Panebože, vůbec bych neřekla, že ho máte! Působí tak mega přirozeně,“ řekne slečna robot a mrkne půlkilovou řasou.
Už chci být pryč. Beru mejkap, zaplatím a odcházím.
„Můžu vám jenom něco říct?“ dívka najednou oživla a zastaví mě ve dveřích. „Kupte si vedle stahující kombiné, ty šaty vám dělají faldy.“
Na to teda vůbec nemám čas, musím spálit ve Stromovce dvě stě aktivních kalorií. Ale vběhnu do obchodu se spodním prádlem a vyhrknu:
Čtěte také
„Jedno stahující kombiné.“
„Vemte si desítku a dvanáctku, já se na vás přijdu juknout,“ řekne ležérně prodavačka.
Vejdu do kabinky.
Desítku nedostanu ani přes hlavu, sáhnu po dvanáctce. Ta jde až po krk celkem lehce, ale v úrovni ramen mě sevře ve svém polyamidovém objetí. Snažím se ji vysoukat zpátky přes hlavu, jenže za pár minut se vyčerpáním skácím na stoličku.
Čtvero zrcadel pocit sevření ještě umocňuje. Rozhodnu se stáhnout si kombiné směrem dolů. Roluju svěrací sexy kazajku centimetr po centimetru, jde to ztuha, chvílemi nemohu ani dýchat, prodavačka, která slíbila, že na mě jukne, si místo toho šveholí v chodbičce na téma tchibo punčochy. Vůbec netuší, jaké se v mé kabince odehrává drama. Za dvacet minut jsem konečně vysvobozená, ale srolovala jsem si s kombiné úplně všechno. Stojím nahá v kabince, zrovna když prodavačka prudce odhrne závěs. Přejede mě přísným pohledem.
„Aha, tak to vypadá spíš na osmnáctku. Za chvíli jsem tady.“
Jsem úplně vyřízená. Hodinky hlásí tři sta spálených kalorií.
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
