Eva Turnová: Dále, od Hradu dále

28. říjen 2022

Na den 28. října 2001 jsme v kapele Plastic people všichni obdrželi pozvánku na Pražský Hrad v souvislosti s oslavou výročí vzniku Československé republiky. Mohli jsme si každý s sebou vzít jednoho libovolného hosta; moje plus one byla kamarádka, malířka, pověstná svou spontánní povahou.

Byl to zábavný hradní večírek, který neměl punc oficiality ani snobství, prostě setkání plné radosti, které se samozřejmě neobešlo bez trapasů. Vzpomínám si, jak jsem v nějakém sále viděla poprvé naživo Petra Pitharta a zeptala se ho:

Čtěte také

„Ty na něco hraješ?“

„Ne ne, já jsem předseda Senátu,“ odpověděl Pithart, který se dodnes pýří, že jsem ho šacovala na kytaristu.

Hned za ním vykoukl sochař Kurt Gebauer, na kterého Jana okamžitě zareagovala: „Mně k vaší soše běžící dívky v Opavě v zimě přimrznul jazyk, když jsem ji líbala.“ Kurt tiše odpověděl: „To rád slyším, chtěl bych vám teď představit tady svou manželku.“

Já jsem se v tu chvíli z rozpaků opřela o roh stolu s padesáti šálky na kávu, stůl se zvedl a šálky sjely na podlahu, což všechny kolem dost pobavilo.

Čtěte také

Václav Havel se tvářil jako dítě na zakázaném večírku, trochu se opil, a pak se za to všem omlouval. Působil jako vždy plaše, ale jeho proslov k výročí svědčí o pevné a konzistentní mysli a jako vždycky silně rezonuje s dneškem.

Říká v něm: „Cítím kolem sebe málo skutečného obdivu k lidem, kteří zachraňovali v různých dobách čest národa a udržovali kontinuitu nejlepších idejí naší novodobé státnosti, občanské hrdosti a vlastenecké odvahy něco obětovat společnému prospěchu. Ještě hůř jsme na tom ve věci trestního stíhání těch, kteří zrazovali svou zemi nebo kteří týrali své spoluobčany. Jejich případy, pokud jsou vůbec předmětem šetření, se ze záhadných důvodů táhnou dlouhá léta.“

Eva Turnová

I nynější prezident bude pravděpodobně mluvit o hrdosti, odvaze a cti, ale jeho slova budou už při pronášení ztrácet svůj pravý význam, protože vzápětí někoho urazí a z jeho záludných trapasů bude soudným lidem nevolno. Vlastně už teď v souvislosti s oslavami panuje ovzduší dusna, kdy se dovídáme, že někdo na oslavu nepůjde ze zdravotních důvodů, někdo proto, že pozvánku nedostal, jiný přesto, že jí dostal. Já nedostala, takže nejdu, šla bych jedině s Janou, které by asi tentokrát přimrznul na tváři její krásný úsměv.

Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz

autor: Eva Turnová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.