Eva Turnová: Jen tak
Mému kamarádovi, spisovateli Igoru Malijevskému, se před lety zdál sen, jak se prochází po nějakém úřadu, ze kterého dýchá kafkovská atmosféra. Bloudí budovou a když má pocit, že už se nikdy nedostane ven, dojde na místo, kde jezdí páternoster. Řekne si: ten by mě měl dovézt k vrátnici, jenomže všechny kabinky jsou nějak divně obsazené… koukne se zblízka a vidí, že v páternosteru jezdí nahoru a dolů svatí apoštolové.
Předevčírem si svůj sen splnil v budově bývalých Dopravních podniků.
Čtěte také
„Nejdřív jsem si napsal na papír jména asi čtyřiceti kamarádů, kteří mi přišli dostatečně mimo, aby byli ochotni sehrát apoštola v páternosteru, a začal jsem je obvolávat. Hned prvních dvanáct to vzalo a tak jsem si řek, že se stal zázrak a že to jsou ti praví apoštolové,“ vyprávěl mi Igor.
A protože jsem byla na papírku až jako třináctá, vyrazila jsem do Dopravních podniků jako pozorovatel. Stáli jsme s hloučkem lidí před výtahem, kde Igor něco četl, pak si nasadil masku kohouta, zakokrhal, zazvonil na zvon a překvapeným divákům a úředníkům začali jezdit před očima výtahem apoštolové; pěkně jeden po druhém, všichni v hábitech s patřičnými atributy: Jan s kalichem, Šimon s pilou a Bartoloměj s nožem a kůží, ze které byl, podle staré legendy, stažen a poté ukřižován.
Mlč Jidáši!
Úřední budova Dopravních podniků se proměnila v obrovský, znepokojivý hodinový stroj, ve kterém dvanáct svatozáří svítí výtahovou šachtou. Když bylo po všem, přesunuli jsme se na terasu střechy. Popíjíme víno, díváme se na Prahu a máme radost.
Čtěte také
Najednou se od stěny odlepí divný týpek, přijde k nám a říká Igorovi:
„Proč jste to celé dělal?“
„Jen tak.“
„Dneska už se nic nedělá jen tak, člověče, je to pěkný konceptuální projekt. Být vámi, zkontaktuji nějakého kurátora.“
„A proč?“ zeptal se Igor.
„Protože se to prodá do muzea! Budete s tím jezdit po bienálech, čerpat granty, protože člověk taky musí z něčeho žít, člověče. Kde máte například catering?“
„Byly tu slavnostní chlebíčky, ale ty sežrali apoštolové před jízdou,“ vysvětloval Igor.
Čtěte také
„No tak vidíte, tohle by mohly koupit cestovky a vodit turisty na takzvaný ‚živý orloj‘.“
Chlapík je neodbytný, Igor namítá, že jsou věci, co se dělají pro radost, ale pán tomu nevěří, přemlouvá apoštoly, aby dali výpověď ve svých zaměstnáních a profesionalizovali se.
„Když budete dělat všechno jen pro radost, tak vás lidi akorát zaživa svlíknou z kůže, člověče,“ řekl muž. A to neměl.
V tu chvíli Bartoloměj zamáchal s nožem a povídá: „Mlč Jidáši, my jsme Guerilla Apostols, zjevujeme se, kde chceme a kdy chceme, jsme tajemství, které nikomu nepatří, a ode dneška budeme strašit ve všech pražských páternosterech přesně takový lumpy, jako jsi ty!“
Muž pochopil, sklopil hlavu, odešel na pánský záchod a už se nevrátil.
Všichni jsme nalezli do páternostru a celý večer pak jezdili do nebe a do pekla a zase zpátky, připíjeli si, báli se a plnili si sny.
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
