Erik Best: Co by Drahoš dělal?

„To není povinnost prezidenta,“ tvrdil. Ústavní právníci s tím ale nesouhlasí. Pokud by podle nich předseda Poslanecké sněmovny na Babišovi trval, Drahoš by ho jako prezident musel jmenovat.

Byl Drahošův svévolný výklad ústavy taktikou, která měla k sobě přilákat voliče nepřející si Babiše za premiéra, nebo šlo o neznalost ústavy? To už se asi nikdy nedozvíme. Nemůžeme si totiž být jistí, jak to Drahoš v okamžiku, kdy rozhovor poskytoval, myslel. Směrodatné by nemuselo nutně být ani povolební vysvětlení.

Jak by tedy Drahoš v případě, že by byl zvolen, řešil vládní patovou situaci? Pokud by Babiš trval na tom, že bude premiérem, zbývaly by Drahošovi jen dvě možnosti. Zaprvé, smířit se s realitou a pracovat s Babišem (Lidovým novinám ostatně řekl: „Nikdy neříkej nikdy.“).

Zadruhé, pokusit se rozdělit ANO a přemluvit část Babišových poslanců, aby podpořili jiného kandidáta na premiéra, například předsedu ODS Petra Fialu. Když Miloš Zeman naznačil, že přesně to jeho protikandidát plánuje, Drahoš to odmítl, aniž by nabídl alternativní vysvětlení.

Pořád není příliš pozdě na taktiku rozděl a panuj. Drahoš by se mohl i jako neprezident pokusit zúročit „vlnu energie a naděje“ a směřovat ji k bitvě o sesazení Babiše z postu premiéra. Někdo to určitě zkusí. Proč ne Drahoš?