Efektivitu humanitární pomoci určuje autorita politiků
Od supertajfunu Haiyan, který Filipínci nazývají Yolanda, uplynuly už téměř dva týdny. Haiyan zabil na Filipínách přes pět tisíc lidí, další statisíce přišly o střechu nad hlavou a škody jdou do miliard dolarů. V ulicích zničených měst a obcí je ale zkáza stále všudypřítomná stejně jako beznaděj jejich obyvatel. Ani po dvou týdnech tak neustává kritika z organizace humanitární pomoci.
„Vypadá to, že opravdu organizace pomoci opravdu selhala. Když se nedaří dostat pomoc k postiženým v řádu týdnů, tak je to vinou organizace. Nejsem si ale jistý, že by se v přelidněných Filipínách podařilo lépe varovat všechny obyvatele,“ mírní kritiku bývalý ředitel organizace ADRA Jan Bárta. Pomoc totiž vázne kvůli složité infrastruktuře malých ostrůvků.
A podle Jana Bárty právě propracovaný systém nejvíce chyběl Filipíncům. „Nemají nic, co by je dokázalo důrazně uchránit před tou katastrofou. Stát jako takový autoritu nemá a pak záleží pouze na místních autoritách.“ Filipínská katastrofa tak odhaluje klíčovou roli autority politiků.
V prvních dnech po humanitární katastrofě hraje důležitou úlohu také kvalita armády. Ta je podle Michaela Romanova rozhodující v prvních dnech právě v oblastech s velmi složitou geografií. „Nejefektivnější je distribuce vzduchem a pro ni potřebujete mít silnou a vycvičenou armádu. Na Filipínách jako první pomáhali Američané, kteří poslali na pomoc letadlovou loď. Ta fakticky znamená, že do postižené oblasti dopravíte malé město se špičkově vybavenou nemocnicí a dalšími záchrannými složkami.“
„Haiyan je za posledních deset let už několikátou katastrofou tohoto typu ve východoasijském regionu. Ona zmíněná přelidněnost také znamená, že jakákoliv přírodní katastrofa bude znamenat velký počet obětí na životech. V drtivé většině případů tyto státy nemají dostatečnou infrastrukturu a vůbec kapacity pro likvidaci následků,“ upozorňuje politický geograf Michael Romancov z FSV UK.
„Zářným příkladem je Japonsko, kde ničivá vlna cunami sice zničila velkou část země, ale obětí na životech byl pozoruhodně nízký. Japonsko je jednoduše bohaté a má propracovaný varovný systém,“ dodává pozitivní příklad Michael Romancov.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
