Dětský certifikát může způsobit někomu nespravedlnost, míní soudce. Právnička: Děti jsou důležitější

Paní Chochelová, plošnost úpravy, zpětná účinnost či dlouhá doba zápisu bez možnosti soudního přezkumu – to jsou hlavní výhrady kritiků vůči dětskému certifikátu. Podle vás nejsou opodstatněné. Je ta úprava skutečně domyšlená?

Adriana Chochelová (STAN): Chápu, že úprava může na první pohled vypadat, že má nějaké chyby, ale my jsme na ní ve Sněmovně pracovali více než tři roky. Bylo to jedno z prvních témat, které si podvýbor pro domácí a sexualizované násilí vybral.

Čtěte také

Věřím ve zdravý rozum. Cílem dětského certifikátu není stigmatizovat pachatele, ale ochránit nejzranitelnější, zdůrazňuje poslankyně

Celé ty tři roky probíhaly velmi intenzivní diskuse o tom, jakým způsobem to nastavit. Došli jsme k tomuto konceptu, kdy se nastavuje jistý princip bezúhonnosti, který je vyžadovaný pro práci s dětmi v určitých oblastech, které ten zákon definuje.

Věříme tomu, že je to postaveno správně. Vycházíme z judikatury Ústavního soudu a z některých konstrukcí v zákonech, které už jsou aktuálně platné.

Co říkáte vy, pane Vávro? Je to dobře nastavené?

Vávra: Především chci zdůraznit, že naprosto souhlasím s cíli té úpravy a se samotnou myšlenkou. Ostatně i řada kritiků, které jsem zaznamenal, podporuje tu myšlenku.

Druhá věc, kterou chci zdůraznit, je, že bych byl rád, kdyby Senát schválil novelu trestního zákoníku a dalších předpisů, jejichž součástí je i dětský certifikát. Opravdu bych si nepřál, aby třeba kvůli sporným momentům této úpravy novela neprošla.

Mimo jiné je ale třeba zdůraznit, že celá tato právní úprava vůbec neprošla řádným připomínkovým řízením. Neprojednávala ji, pokud vím, ani Legislativní rada vlády, ani odborné komise Legislativní rady vlády a ani standardní připomínková místa. Z toho vyplývají některé výhrady, které byly na začátku uvedeny.

Zpětné dopady

Paní Chochelová, nevadí, že to byl pozměňovací návrh, kde nedošlo k řádnému připomínkovému řízení v rámci legislativního procesu?

Chochelová: Tato úprava byla poslanecký návrh, který vycházel od naší poslankyně Barbory Urbanové (STAN) a poslanců a poslankyň dalších poslaneckých klubů. Nebyl součástí původní novely a záměrů novely trestního zákoníku.

Čtěte také

V chování k dětem zůstává v Česku relikt totality. Stále ještě se učíme, že si zaslouží respekt, říká zmocněnkyně pro lidská práva

Proto došlo k tomuto procesnímu postupu. Spolupracovali jsme s legislativci ministerstva spravedlnosti, kteří tento zákon pomáhali připravovat a kteří se na něm podíleli. Není to tak, že by návrh vůbec nikdo ze systému neviděl. Ale došlo k předložení později a z rukou poslanců.

To ale neznamená, že je návrh nekvalitní. My si stojíme za tím, že je dobře připravený a že povede k tomu základnímu, na čem se s kolegou Vávrou shodneme – že chceme ochránit děti.

Pane Vávro, záměr principu bezúhonnosti pro práci s dětmi schvalujete, ale některé části úpravy vám vadí. Můžete být konkrétní?

Vávra: Nejspornější je ta zpětnost, které ale rozumím, pakliže má být ten cíl naplněn – to znamená, že je snaha, aby součástí toho seznamu byli lidé, kteří třeba byli odsouzeni za některé činy v minulosti.

Čtěte také

Marek Benda: Doživotní cejch i za rvačku v hospodě? Současná podoba dětského certifikátu neodpovídá českému trestnímu právu

Nicméně odhadem, podle akademiků, se to může týkat zpětně deseti až dvaceti tisíc lidí, potenciálních zaměstnanců. Přičemž v té době se pochopitelně orgány činné v trestním řízení okolnostmi, které ten certifikát předvídá, nezabývaly.

To znamená, že ty okolnosti v rozsudcích nejsou definovány a ani se nad nimi neuvažovalo. Ty okolnosti budou do budoucna součástí soudních rozhodnutí a budou rozhodovat o typech trestné činnosti. Jsou tam například obecné násilné trestné činy, jako je těžká újma na zdraví, která nemusí mít vůbec žádný dopad na práci s dětmi.

To vše, jak je právní úprava uvedena, budou muset soudy přezkoumávat za těch dvacet let zpátky. Tady se obávám, že může dojít k individuálním nespravedlnostem vůči konkrétním lidem, kteří pak budou poukazovat na to, že ta myšlenka je na jejich příkladu špatná.

Návrat do společnosti?

Pane Vávro, vy podporujete myšlenku bezúhonnosti pro práci s dětmi. Je tedy lepší mít dětský certifikát v této podobě oproti dosavadnímu systému fungování, kdy lidé, kteří dlouhodobě zneužívali děti či náctileté, odcházeli od soudu s podmínkou nebo třeba pětiletým zákazem činnosti? Jsou tyto případy skutečně tak časté? Nebo šlo spíš o výjimky, které pak byly medializované?

Čtěte také

Apolena Rychlíková: Dětský certifikát výborem prošel. Navzdory rituální sebevraždě poslance Bendy

Vávra: Ano, šlo o výjimky. Ale to neznamená, že proti tomu není třeba bojovat. V tuto chvíli se mi ale jako soudci těžko vyjadřuje za situace, kdy tu věc ještě bude projednávat Senát.

Nemyslím si, že byť odborně bychom jako justice měli vstupovat do politických debat ve chvíli, kdy už se vyslovila Poslanecká sněmovna. Proto se snažím být zdrženlivý.

Ale řekl jsem jasně už na začátku, že by mě mrzelo, pokud by celá novela právě kvůli novele trestního zákoníku neprošla. Každá právní úprava se musí v praxi doladit, upřesňovat, protože se ne vždy podaří dohlédnout na všechny souvislosti legislativního procesu.

Podle mě je jediným klíčovým sporným bodem retroaktivita. Možná ještě to, že dětský certifikát bude dopadat i na děti mladší patnácti let, které spáchají trestný čin, přičemž je jasné, že se jedná o osoby, jejichž psychický a zdravotní vývoj ještě není dokončen. Ale myslím, že praxe to vyřeší a že jsou to marginálie.

Paní Chochelová, není tedy dětský certifikát v rozporu s principy restorativní justice? Tedy že nestačí jen trest, ale že je důležité i začlenit toho, kdo trest spáchal, zpět do společnosti?

Čtěte také

Polovina pachatelů znásilnění odchází s podmínkou, je to systémový problém, upozorňuje publicistka Nejedlová

Chochelová: My jsme k tomu přistoupili tak, že se člověk po spáchání těchto trestných činů může do společnosti vrátit a může vykonávat jakékoliv jiné zaměstnání. Toto je opravdu velmi specifická výseč, kdy nemůže.

Zároveň je pro nás důležitější v těchto konkrétních situacích zájem ochrany dětí. Děti mají úplně stejné právo na ochranu své důstojnosti a svého bezpečí. A stát jim to musí nějakým způsobem zajistit. A toto je jeden z těch kroků, kterými to zajistíme.

K problémům s ústavností – vycházeli jsme z rozhodnutí Ústavního soudu, které se vyjadřovalo k podmínkám bezúhonnosti. I Ústavní soud uznal, že v některých případech je možné, aby bezúhonnost působila takto zpětně, pokud to povede k ochraně a je tam balanc mezi právy jedné a druhé strany, tedy v tomto případě mezi právy pachatelů a právy dětí.

Věříme, že v této situaci, jak je to nastavené, tak obstojíme u Ústavního soudu. Ta retroaktivita, která není ani úplně přímo retroaktivitou, je v podstatě podmínkou výkonu některých prací.

Poslechněte si celý pořad Pro a proti. Audio je nahoře v článku.