Polovina pachatelů znásilnění odchází s podmínkou, je to systémový problém, upozorňuje publicistka Nejedlová

22. leden 2024

Případ, ve kterém od soudu odešel s pouhou podmínkou muž, který přes dva roky znásilňoval nevlastní dceru, šokoval veřejnost, ale odborníky příliš nepřekvapil. „Nadzvedlo mě to ze židle, ale že by mě to překvapilo, to se říct nedá,“ říká publicistka Johanna Nejedlová, zakladatelka spolu Konsent, který se věnuje prevenci sexuálního násilí, a kandidátka Strany zelených pro volby do Evropského parlamentu.

Poukazuje přitom na analýzu organizace proFem, podle které každý druhý pachatel znásilnění vyvázne s podmíněným trestem.

„Vzpomínám si na případ dědečka, který zneužíval svého asi šestiletého vnuka, a taky dostal podmínku. Vysvětlení bylo, že chlapec si to nebude pamatovat,“ popisuje.

Čtěte také

Podle studie právního teoretika Jakuba Drápala je v Česku znásilnění trestáno nejpřísněji hned po vraždě, Nejedlová ale upozorňuje, že to není v rozporu s výše uvedenou statistikou.

„To, že polovina pachatelů odchází s podmínkou, prostě dobře není. Odrazuje to oběti od toho, aby znásilnění hlásily, protože se s pachatelem budou dál potkávat. Kdo by asi chtěl mít v rodině odsouzeného otčíma, který nešel do vězení. A zároveň to dostatečně neodstrašuje případné pachatele,“ shrnuje své výhrady.

Systémový problém

Nejedlová zdůrazňuje, že je třeba nezaměřovat se na konkrétní příklady, ale na data, ze kterých jasně vyplývá, že nejde o individuální pochybení, ale o špatné nastavení systému.

Soudci prý často udělují podmíněný trest v případech, kdy předpokládají, že se pachatel může napravit i bez toho, aby šel do vězení. Mělo by ale jít spíš o výjimky než o pravidlo.

Čtěte také

„Pachatelé a pak i soudci často argumentují tím, že by jim rozbilo rodinu, kdyby šli do vězení. Ale to vůbec není důvod, proč by ten člověk neměl být potrestán. On tu rodinu sám rozbil tím, čeho se dopouštěl,“ upozorňuje.

Část soudců prý má tendenci znásilnění a jiné sexuální trestné činy bagatelizovat a pachatele omlouvat. Řešením by podle ní mohlo být povinné vzdělávání soudců.

„Velmi inspirativní je příklad Velké Británie, kde si soudci po několika podobných medializovaných excesech sami nařídili, že musí projít školením, aby problematice porozuměli. Argumentem bylo, že si nemůžou dovolit podkopávat důvěru veřejnosti v to, jakým způsobem rozhodují. To mi přijde jako krok správným směrem,“ uvádí.

Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus, ptá se Jan Bumba.

autoři: Jan Bumba , ert

Související