Daniel Raus: Beatles a teroristi

Je to ironie velkého kalibru, nota bene, když si člověk jako já, pocházející z dávnověku kytičkových šedesátých let, vzpomene, že Beatles zpívali hlavně o lásce. Měli všelijaké vrtochy, naivní představy a nejednou i polízanici s policií. Ale když přišlo na lámání chleba a různí maoisté před nimi mávali rudou knížkou, John Lennon prohlásil, že se k tomu hodlá jasně vyjádřit. A taky to udělal.

Napsal píseň s příznačným názvem: Revoluce. V ní zpívá, že když někdo mluví o destrukci a žádá peníze pro lidi, kteří nosí v hlavě nenávist, tak ať si počká. A když vede řeči, jak změní ústavu a zruší instituce, tak ať radši změní pochody ve svém mozku. A hlavně, ať zkusí být svobodný.

Když tedy terorista, který si říká John, vezme nůž a kdesi na poušti v černém hábitu pod černou vlajkou zavraždí svázanou oběť, je to (řečeno politicky korektně) hluboké, ale skutečně hluboké nedorozumění. Jednu věc ovšem ukázal hezky. Beatles nemají žádnou odpovědnost za to, že si zvrhlý obdivovatel v poušti půjčil jejich jména.

Říkám si, že podobně jako s hudbou, je to i s náboženstvím. Když si takový padouch vypůjčí Krista, Buddhu nebo Konfucia, nedá se s tím nic dělat – kromě jedné drobnosti. Nikdo by neměl vinit Krista, Buddhu nebo Konfucia za zločiny, které padouch s tou výpůjčkou spáchá. Když někdo říká, že všechna náboženství mají na rukách krev, je to (řečeno politicky korektně) hluboké nedorozumění.

To jenom ti zločinci rádi chodí do náboženské a kulturní půjčovny, aby si tam vzali, co se jim hodí k dobrému maskování. A že jsou v převlecích mistři, o tom žádná. Takže ani Beatles nebyli ušetřeni. Kdo by čekal, že si na ně terorista v daleké poušti vzpomene. Poznámka Johna Lennona na jeho adresu je ale pořád stejná: možná by mu pomohlo, kdyby změnil pochody ve svém mozku. A hlavně, kdyby zkusil být svobodný.