Daniel Kroupa: Zloději

Funguje to do chvíle, než o sobě dají vědět samy: vrátíte se po několika dnech strávených na oslavě Silvestra a doma najdete všechno zpřeházené a nejcennější věci pryč.

Daniel Kroupa: Od výročí k výročí

• Upravit
• Smazat

V letošním roce oslavíme 30. výročí sametové revoluce a dalších událostí, které s ní souvisely.

Právě to se nyní stalo komusi z mých blízkých. Je to muzikant, a proto nejbolestnější ztrátou jsou pro něj cenné hudební nástroje, které si pořídil nikoli proto, aby do nich uložil peníze, ale pro jejich jedinečný zvuk a proto, aby na ně hrál.

Zmizel také drahý počítač s ještě dražším softwarem, na kterém komponoval muziku, a nějaké peníze. Zloději se dokonce nestyděli vyrabovat i dětské pokladničky. Prvňáček proto musel jít k policejnímu výslechu a poskytnout otisky prstů.

Veselé Vánoce a šťastný nový rok tak vystřídalo střetnutí s tvrdou realitou života. Uvědomil jsem si při té příležitosti, kolikrát v životě jsem byl i já vystaven podobným situacím.

Domov je v náručí maminky a tatínka

Daniel Kroupa: Chvála mateřství

• Upravit
• Smazat

Připouštím, že můj pohled na rodičovství je pokřivený tím, že jsem je prožíval v období komunistického režimu.

Na chalupě mi kdysi zloději ukradli starobylou malovanou skříň po tetičce a elektrickou vrtačku, v Praze mi ukradli auto, v době mé politické činnosti auto vykradli jedenáctkrát. Před pár lety, rovněž okolo Vánoc, v noci vnikli do bytu, ve kterém jsme spali, vzali ze stolu počítač a tiše se vytratili. Ani dveře za sebou nezavřeli.

Se ztrátou věcí a peněz jsme se vyrovnali snadno; se ztrátou pocitu, že alespoň doma jsme v bezpečí, to bylo horší. Vždyť čím jiným by měl být domov než oázou jistoty a útočištěm před nástrahami světa? Měl by, ale není. Že je to jenom příjemná iluze, nám připomněli právě ti zloději.

Daniel Kroupa: Vzpomeňme na Václava Havla

• Upravit
• Smazat

V roce 1996 při slavnostní večeři ve Štrasburku místopředseda Evropského parlamentu pronesl slavnostní řeč, ve které zpaměti citoval slova Václava Havla.

My dospělí se dokážeme utěšit, že se takové věci dějí jenom výjimečně a že se většinou, pokud budeme zachovávat určitou opatrnost, nemusíme ničeho bát. Pro děti je to však horší, protože jistota a bezpečí jsou podmínky jejich zdravého mentálního vývoje. A co teď s tím?

Dětský svět je bohatý proto, že se v něm věci ukazují poprvé. Je však také křehký. Dítě potřebuje místo, kam se může uchýlit, když se cítí ohrožené. Potřebuje domov také proto, aby mohlo usínat bez obav. Takovým domovem, ale ve skutečnosti není dům, byt, ani pokoj kde přebývá, ale blízkost rodičů, kteří ho mají rádi a tuto svou lásku mu neustále dávají najevo.

Daniel Kroupa|foto: Jana Přinosilová

Domov je přece v náručí maminky nebo tatínka. Nejsou to tedy zloději, kteří mohou děti připravit o tolik potřebnou jistotu domova, ale spíše rodiče, kteří k nim ztratili dobrý vztah a nemají ho ani k sobě navzájem. Aby tedy v bytě byl opravdový domov, to přece záleží jenom na lidech, kteří v něm bydlí a na tom, jak se k sobě mají. Mějte se!