Daniel Kroupa: Světlo naděje
Objektivně vzato jsme ztraceni. Naše civilizace spěje ke kolapsu a máme jen velmi omezené možnosti, jak tomu zabránit. Signály, že tomu tak je, můžeme vidět všude kolem sebe. Klimatická změna, pandemie, válka, hospodářská krize a společenský rozvrat. Každý z těchto faktorů sám o sobě by stačil k tomu, aby naši civilizaci zničil – a ony se sešly dohromady.
Klimatická změna pravděpodobně vyvolá v některých částech naší planety sucha, neúrody, hladomor a následkem toho obrovské přesuny obyvatelstva, které nedokáže absorbovat žádná země.
Čtěte také
Příští pandemii v destabilizovaných společnostech sotva zvládne zdravotnický systém. Válka na Ukrajině může snadno přerůst v globální konflikt a i v případě, že se nerozšíří, její důsledky postihnou celý svět. Éra levné energie skončila a s ní nadlouho hospodářský růst a prosperita. V západní společnosti, které jsme součástí, bude posilovat vliv levicových i pravicových radikálních hnutí, jejichž společným cílem je odstranění liberální demokracie.
Zkrátka, podle tohoto pesimistického scénáře, který každodenní zprávy neustále přiživují, máme před sebou temné, velmi temné vyhlídky. A jsou ještě temnější, pokud jim lidé podléhají a ztrácejí naději a víru, že je možné situaci, v níž se domněle či skutečně nacházejí, změnit. Zdá se, že pak už zbývá jenom rezignace, protože jedinec s globálními přírodními a společenskými procesy nezmůže vůbec nic.
Jde o svobodu
Možná si nyní někdo řekne, že musím mít hodně silný žaludek, když takovými ponurými úvahami kazím idylickou atmosféru vánočních svátků. A já na to odpovím, že ten, kdo si z Vánoc udělal idylu, nepochopil jejich pravý smysl. Už to, že je slavíme v době, kdy je noc nejdelší a nejtemnější, naznačuje, že v nich jde o naději v návrat světla.
Čtěte také
Objektivně vzato se v městě Betlémě před více než dvěma tisíci lety narodil v bídných podmínkách člověk, který dokázal změnit svět tím, že dal lidem naději a víru v záchranu z otroctví minulých selhání lidstva i jednotlivců, z nichž se skládá. Otrok jedná jen podle vůle svého pána, zatímco svobodný člověk může jednat sám za sebe, pokud se odpoutá z okovů beznaděje a přesvědčení o marnosti svého konání.
Ano, v tom příběhu jde o svobodu a o její sílu měnit situaci, v níž se nacházíme. A také o to, že když se plně nasadíme pro druhé, to, oč nám jde, se neztratí, ani když totálně ztroskotáme. I on nakonec zemřel na kříži, ale již třetí den poté se objevil svým blízkým a jakýmsi způsobem s nimi zůstal po celé dějiny až do dnešních dnů. Vždyť kdyby tomu tak nebylo, nemáme co slavit.
Přijmeme-li tedy o Vánocích radostnou zvěst o naději a víře v budoucnost, nebudeme se děsit z temných vyhlídek lidstva, byť se mnohým jevily jako nevyhnutelné, ale budeme si spíše klást otázku, co můžeme dělat, aby nenastaly. Jako svobodní lidé určitě na něco přijdeme.
Autor je filozof a pedagog
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.