Daniel Kroupa: Den politických vězňů

Pro mladé lidi, kteří chápou, že pokud chtějí porozumět své přítomnosti, musí se ptát po tom, co jí předcházelo, jsou komunistické represe důležitými, ale přece jenom pouhými historickými událostmi. Že tomu tak docela není, ale zjistí, když se setkají s někým, kdo je zažil na vlastní kůži.

Čtěte také

Opravdu se Milada Horáková přiznala? Vždyť to byla obyčejná vražda, odpovídá historik

Osobní příběh takového člověka je nejlepším protilékem vůči snahám některých historiků rozpustit zločiny komunistického režimu do popisu anonymních sociálních procesů, ve kterých přece můžeme nalézt také něco pozitivního. Jsou to snahy nebezpečné, protože ospravedlňují neospravedlnitelné politické směry a pomáhají jim udržet své místo v politickém životě současnosti.

Kmotr

Nejlepší je vyptat se těch, kteří to zažili a které známe osobně. Mnozí z nich stále ještě žijí mezi námi. Jiní se svobody nedožili. I na ně je třeba vzpomenout. Když se o to sám pokouším, vybavuje se mi moje dětství v padesátých letech. Z ničeho nic se u nás objevil pán, který se na pár let stal členem naší domácnosti. Říkal jsem mu Kmotr – to ale byla jeho přezdívka, protože se jmenoval Ropek. Jak jsem se dozvěděl, když jsem byl trochu starší, býval ředitelem velkostatku a vynikajícím zemědělským odborníkem. Od politiky se držel stranou, ale ona ho dohnala sama.

Čtěte také

Poslední dopis Milady Horákové: V boji se padá, a co je jiného život než boj

Zaváděly se tehdy pokrokové sovětské metody a jednou z nich byl odchov telat za studena. Kmotr hned věděl, jakou katastrofu způsobí, když se mláďata nechají na mraze, a tak se rychle vzdal řízení živočišné výroby. Moc platné mu to ale nebylo. Pod vedením dělnického ředitele, dosazeného komunistickou stranou, který sice o zemědělství neměl ponětí, ale zato disponoval stranickou knížkou, uhynuly stovky zvířat.

Stíhání nevinných

Viníkem nemohl být on ani sovětské metody a mráz, ale jistě v tom musel mít prsty nějaký buržoazní záškodník. Státní bezpečnost si pro tuto roli vybrala Kmotra Ropka a ten byl zatčen, vyslýchán a uvězněn. Skutečnost, že v té době již živočišnou výrobu neřídil, mu nebyla nic platná. Soud k ní přihlédl až po Stalinově smrti, a přesto jej odsoudil. Alespoň že jenom k tomu, co již odseděl. Po propuštění se nemohl vrátit domů, a tak přišel bydlet k nám. Můj tatínek mu vděčil za mnohé. A já mu za mnohé vděčím také, a nejen za to, že tento úžasný člověk a vědec byl prvním politickým vězněm z dlouhé řady těch, které jsem poznal.

Filozof a pedagog Filozofické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně Daniel Kroupa|foto:Ladislav Němec/MAFRA, Profimedia

Jeho příběh vypovídá o povaze komunistického režimu. Tedy o tom, čím se tento systém vládnutí lišil od ostatních diktatur pronásledujících své odpůrce a v čem je přerůstal. Stíhal a odsuzoval do vězení nejenom lidi, kteří se mu postavili, ale i ty, kteří dělali svou práci, dodržovali zákony a nedopouštěli se ničeho, čím by mu škodili. Totalitní je komunistická diktatura také tím, že se její obětí může stát každý bez ohledu na to, co dělá. Také na to bychom neměli zapomínat.

Autor je filozof a pedagog