Kateřina Perknerová: Místo ministrů máme Švejky
Nejste-li americký, čínský nebo ruský prezident, nezbývá vám nic jiného než provozovat něco, čemu se škaredě říká reálpolitika. Kupříkladu takový český premiér má doma jednoho až čtyři koaliční partnery, nespolupracující opozici a tvrdohlavého prezidenta.
V zahraničí musí hledat spojence v blízkém okolí a zároveň nenaštvat Brusel či Spojené státy. A aspoň se tvářit, že navazuje na Havlovu politiku ochrany lidských práv.
Rozdílné akcenty českých premiérů
Petr Fiala se opíral o 108 poslanců ve Sněmovně a bez ohledu na obavy voličů prosazoval to, co podle něj bylo správné. Přestože řada věcí v jeho programu odrážela dlouhodobé potřeby země, s takovou koncepcí měl pramálo šancí uspět.
Čtěte také
Pokud by inflace byla v žádoucím pásmu, ceny energií na přijatelné úrovni, byty se stavěly o sto šest a nezdražilo máslo, mohl s důrazem na hodnoty bodovat. Jenomže on dostal období plné karambolů a válku na Ukrajině k tomu.
Lidé v takové situaci potřebují akční politiky, kteří jim poskytují pocit jistoty. Že se jejich úspory dramaticky neztenčí, ochrana klimatu nezruinuje jejich zaměstnavatele a z platu si dokážou pořídit auto a důstojné bydlení. Minulá vláda se v tomto klíčovém vztahu důvěry s obyvatelstvem míjela.
Populisté si se záležitostmi, jako jsou ideály a hodnotová východiska, hlavu nelámou. Nasliní prst a podle aktuálních občanských nálad řídí zemi. Mnohdy jsou proto jejich postoje protichůdné, nekonzistentní, rozporuplné.
Čtěte také
Andrej Babiš nespadá do první ani do druhé kategorie, byť k ní má blíž. Má vlastní priority, na nichž bude tvrdě pracovat a neustoupí z nich. Nepatří k nim vyrovnané rozpočty, vojenská pomoc Ukrajině, kvalitní školství nebo rozvoj občanské společnosti.
Zato určitě dopravní infrastruktura, energetické a technologické investice, bytová výstavba, onkologická prevence či péče o duševní zdraví. Na tom by nebylo nic až tak špatného, protože s těmito tezemi vyhrál volby.
Nedůvěryhodná země
Nicméně nedostatek Babišovy ideové pevnosti nese zátěž, která se může do budoucna vymstít. Ukrajinu podporuje, ale nepošle jí ani korunu na zbraně a jediného muže v uniformě. Muniční iniciativu nezruší, ovšem platit ji musejí ostatní státy. Předseda Poslanecké sněmovny a SPD sice vypráví nesmysly, avšak to je čistě jeho problém.
Filipa Turka navrhne prezidentovi ke jmenování ministrem jen proto, že ví, jak to dopadne. A aby byl ve vládní kuchyni klid, udělá z něj zmocněnce pro Green Deal. Ten reálně nezmůže nic, ale šéf Motoristů to bude prodávat coby geniální manévr, který z Turka proti Pavlově vůli vyrobil skoro ministra.
Česko se tak po úctyhodné čtyřletce na mezinárodní scéně stává zemí, která chce za málo peněz, lépe řečeno za žádné, hodně muziky. A doma vychytralou horákyní. Švejkování v praxi. Dobrý voják byl superarbitrován pro blbost. Ačkoliv se to zprvu zdálo jako výhra, nakonec stejně skončil v první linii s rozhořčenou reakcí na střelbu nepřítele: „Co blázníte, vždyť jsou tady lidi!“
Autorka je redaktorka a komentátorka Deníku
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
