Církve dostaly v 90. letech příležitost, a tu kartu zvedly. Do té doby nám komunisti jen vymývali mozky, myslí si Daniel Herman
Přehrát celý seriál (2 z 2 dílů)
1. díl: Trump si vybral novou šéfku úřadu pro víru
2. díl: Poslechněte si debatu o náboženství v devadesátkách
„Po celou dobu komunistického režimu patřilo téma církev, duchovno a náboženství do oblasti jakéhosi zoologického exota, bylo tady informační embargo,“ vzpomíná diplomat a bývalý kněz Daniel Herman. „Za těch 40 let se totiž náboženství podařilo odsunout do neznáma, snad až do nevědomí,“ dodává.
Církve tak musely v 90. letech začínat od začátku a vysvětlovat i základní pojmy. I samotné náboženské organizace musely hledat svou roli ve společnosti, která sice už byla svobodná, ale silně sekularizovaná.
Čtěte také
Historik Jaroslav Šebek připomíná, že když se chtěl o církevních dějinách bavit s ostatními odborníky, ne všichni o to stáli, naopak vznikaly konflikty.
„Moderní církevní dějiny 20. století byly v plenkách. O klíčových momentech církevní historie se před rokem 1989 vůbec nemohlo bádat, to se dělalo pouze v exilu,“ popisuje historik v debatě Vertikály.
„Pohled na církevní dějiny byl totiž do té doby velmi ideologicky zatížený komunistickým vymýváním mozků,“ doplňuje Herman, který byl po revoluci jednak mluvčí České biskupské konference, později pak ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR).
Historie pohledem ÚSTRu?
„Jedno moudré přísloví, myslím indiánské, říká, že pokud člověk neušel určitý počet mil v mokasínech druhého, neměl by se k jeho životu vyjadřovat,“ uvozuje Herman.
Čtěte také
„Četl jsem opravdu mnoho různých vázacích spisů, až jsem došel k jednoznačnému poznání. Podle toho, co je v archivech bezpečnostních složek napsáno, tak podle toho se životopis člověka napsat nedá.“
„Podpis na vázacím aktu vypadá vždy stejně, ale jednou je za ním životní drama, podruhé pragmatický kalkul. A to velmi výrazně mění okolnosti,“ říká Herman s tím, že není na místě každého odsoudit. „Nejdřív o něm musíme hodně vědět,“ dodává.
Církve své místo našly
Před rokem 1989 probíhal náboženský život hlavně v kostele, který navíc kontrolovala policie nebo Státní bezpečnost.
„Jsem ale přesvědčený, že církve dokázaly svou kartu zvednout, a to v mnoho oblastech. Například takové hospicové hnutí, které tady do té doby vůbec nebylo. A to je jen jediný produkt činnosti dnešních církví,“ dodává Herman.
Víc si o 90. letech z pohledu církví, historiků i náboženského života v prvních letech svobody poslechněte v audiozáznamu, ptá se Eva Hůlková.
Související
-
Devadesátky BONUS: V celé Sněmovně byla jediná kopírka, která se stále přehřívala, vzpomíná Benda
Začátek roku 1990 se v Československu nesl ve znamení rychlých změn. Potvrzuje to i nejdéle sloužící poslanec Marek Benda (dnes ODS).
-
Klausův „muž na těžkou práci“ a ten, který uhodil Ratha. Devadesátková ODS, to byli Stráský a Macek
Občanská demokratická strana vznikla v únoru 1991 a bez nadsázky šlo o klíčového politického hráče 90. let. Dva její zajímavé členy připomenou v Portrétech Nováček a Hertl.
-
Devadesátky: Četlo se všechno a všude
Sametová revoluce v listopadu 1989 přinesla nejen změnu politických poměrů, ale především návrat svobody. To se projevilo i v knihkupectvích a literatuře.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
