„Chtěla jsem to co všichni – lepší život.“ Martínez v reportážní knize Bestie míří s migranty do USA

Při letošních prezidentských volbách v USA operuje Donald Trump ve svých projevech s hordami nelegálů, kteří putují rovnou z jihoamerických věznic a ústavů pro choromyslné a ve Springfieldu pojídají domácí mazlíčky amerických občanů.

Čtěte také

Jan Fingerland: Trump & Harrisová & psi & kočky

Nutnost lépe chránit hranici s Mexikem připouští i jeho soupeřka Kamala Harrisová. A tak se pozornost opět stáčí ke zdi, která na jihu Spojených států vyrůstá. Jaké tam panují poměry z pohledu středoamerických migrantů, ukazuje pořad Ex Libris.

„Chtěla jsem to, co chceme všichni – lepší život.“ Takhle jednoduché bývá často rozhodnutí opustit svoji rodnou zemi a odejít do ciziny. S vidinou bohatých výdělků, férovějších podmínek a zářnější budoucnosti, bez břemen a problémů minulosti. Ta představa vábí tak silně, až člověk často úplně zapomene, že ho nejprve čeká cesta, která bude všechno jen ne jednoduchá a zářná.

Naplno to ukazuje literární reportáž salvadorského novináře Óscara Martíneze, která v češtině vyšla pod názvem Bestie. Na migrantech nesejde. V roce 2023 ji vydalo nakladatelství Absynt ve výborném překladu Michala Špíny.

Skulinami ve zdi

Aby psal o tom, co migranti skutečně zažívají, když se chtějí dostat do Spojených států, putoval Martínez s nimi.

Od hranic s Guatemalou jel s dalšími lidmi přes celé Mexiko na střeše vlaků až na sever. Tam sledoval, jak se lidé snaží překonat hranici: přes řeku Rio Grande, přes Sonorskou poušť nebo skulinkami kolem zdi.

Čtěte také

Jak ve skutečnosti funguje migrace? Zastavit ji nejde, přestože nám to politici často slibují

Každý den jsou vystaveni možnému přepadení od kriminálních gangů, co okrádají a znásilňují ve velkém, nesmlouvavým převaděčům, kteří jsou sami pod finančním tlakem gangů.

Migranti jsou zastrašovaní pašeráky drog, kteří si pro sebe násilně zabírají schůdnější stezky pro přechod hranice, nebo kontrolám pohraniční stráže zakončených deportací zpátky do Mexika.

Všude navíc číhá smrt: zastřelením, vyčerpáním, utopením, po pádu z vlaku nebo prostě obyčejnou nešťastnou náhodou (o přirozených úmrtích nemluvě). Násilí, mrtvoly a krev najdeme v knize prakticky na každé stránce. I přes nesmírnou krutost se ale čtenář od textu nedokáže odtrhnout kvůli Martinézově nespornému reportérskému a literárnímu talentu.

Zprávy bez odpovědi

Přestože většina protagonistů knihy Bestie se upíná k vidině šťastnějšího života ve Spojených státech, zajímá autora víceméně jen jejich putování. Ilustruje tím tak známé rčení o tom, že i cesta je cílem. Migranty sleduje doslova k poslednímu metru na mexickém území – a co s nimi bude pak, nechává už jen na čtenářově fantazii. A dost skicovitě se věnuje i jejich pohnutkám, které je k cestě přiměly.

Čtěte také

Lesy na pomezí Turecka a Bulharska se údajně plní mrtvými migranty

„Někteří migrují proto, že ve Střední Americe žije polovina populace pod hranicí chudoby. Další migrují, aby se na Severu shledali se svými příbuznými. A pak jsou lidé jako bratři Alfarovi. Ti nemigrují, ale prchají. Jejich malý svět v Salvadoru se najednou začal plnit mrtvolami. Byly čím dál blíž. Pak přišly výhrůžky.“

„Na tuhle cestu se vydali Auner, Pitbul a Chele, migranti, kteří po cestě do Spojených států nikdy netoužili,“ píše třeba v krátkém expozé předtím, než se s bratry vydal na několikadenní cestu na střeše vlaku, při které čelí i násilnému přepadení.

Cílem je vyprávět jejich příběh, koncentrovaný na fyzickou cestu za představou štěstí. I když se tahle cesta kdykoli může přerušit:

„Dnes došlo k hromadnému únosu v Reynose na severní hranici Mexika. Ozbrojené komando kartelu Los Zetas zajalo nejméně 35 středoamerických migrantů bez dokladů, kteří přijeli do města jako černí pasažéři na nákladním vlaku. ‚Kde jste? Jak jste na tom?‘ píšu bratrům. Moje zprávy zůstávají bez odpovědi.“

Autor pod zvláštní ochranou

Španělský originál knihy Bestie je už z roku 2010 a anglicky kniha vyšla o tři roky později. Český čtenář tedy sleduje situaci, která se od té doby jen zpřísnila, zhoršila a zvedla čísla vyhoštěných a mrtvých migrantů.

Literárními a novinářskými cenami ověnčený Óscar Martínez se tématu migrace do Spojených států ale věnuje i ve svých pozdějších knihách. A to i za cenu osobního ohrožení: kvůli své práci čelí pravidelně výhrůžkám, takže musel se svou rodinou požádat o zvláštní režim ochrany.