Jan Fingerland: Trump & Harrisová & psi & kočky
O volbách se říká, že jsou „svátkem demokracie“. Možná jím jsou hlavně předvolební debaty. Jako byla třeba ta, kterou právě absolvoval bývalý prezident Donald Trump a dosavadní viceprezidentka Kamala Harrisová.
Čtěte také
Během devadesáti minut, které strávili před kamerami, se více než kdy jindy snažili nabídnout voličům sami sebe, a současně měli situaci nejméně pod kontrolou. Až bude jeden z nich ve funkci, bude už jen pronášet projevy nebo dávat tiskové konference.
Střetnutí mělo samozřejmě svého předchůdce, totiž červnovou debatu, v níž proti Trumpovi ještě stál Joe Biden, a zaznamenal katastrofální neúspěch. Změnilo se něco víc, než jen jméno Trumpova protivníka?
Souboj dojmů
Už před debatou byly některé věci jasné. Totiž že tentokrát tím opticky starším a unavenějším bude Trump. Že se bude mluvit o tématech, na která se mohou kandidáti předem připravit, jako jsou potraty, ekonomika, imigrace, útok na Kapitol, schopnost řešit války na Ukrajině a v Gaze, a další nepřekvapivé položky americké pravolevé debaty.
Čtěte také
Podstatnější byly možná tři skutečnosti strategické povahy. Zaprvé, že se hraje nikoli o přesvědčené voliče, ale o ty nerozhodné, což jsou zejména středoví obyvatelé předměstí. Na ty platí trochu jiné věci.
Za druhé, že podle průzkumů mají voliči pocit, že Trumpa už znají, v dobrém či zlém, ale Kamalu Harrisovou ještě ne dost. To byl tedy úkol speciálně pro ni. A v neposlední řadě, že Trump ani Harrisová nejsou silní ve vysvětlování svých politik, raději mluví tak nějak všeobecně.
Čtěte také
O to více než obvykle bylo klíčové ne to, co kandidáti říkali, ale jak to říkali, a případně co to udělalo s jejich protějškem. Jak známo, k pravidlům debaty patřilo vypnutí mikrofonů, takže si nemohli skákat do řeči.
Tím spíše diváci sledovali, jakou měli kandidáti řeč těla, jak se tvářili, jaký byl tón jejich hlasu. Televize ABC zabírala oba dva, a soupeři si mohli odpovídat v reálném čase už jen tím, jak se při hovoru toho druhého tvářili. Byl to také souboj o to, kdo se komu více dostane pod kůži, a případně ho rozhodí.
Sehrát roli
Trump v červnu proti Bidenovi bodoval i tím, že se představil ve své státničtější, velkorysejší, sympatičtější podobě. Nechytal Bidena za slovo, nevysmíval se mu příliš, neskočil po každé příležitosti, kdy mohl Bidena zesměšňovat. Lidé to oceňovali.
To se Trumpovi tentokrát nepodařilo, a je pravděpodobné, že ho z této role vyhodila právě Harrisová. Spekulace, že se bude cítit dobře ve své úloze „prokurátorky“, se ukázaly být pravdivé.
Čtěte také
Naopak Trumpova role, nacvičená už v televizní show Apprentice, kdy rozdává milionářské rady, působila nepřirozeně. Nakonec se exprezident nechal zahnat do role toho, kdo se podrážděně brání, čímž ovšem přišel o dojem člověka s nadhledem.
Tvářil se většinou chmurně, hrbil se, nenavazoval oční kontakt, často působil dotčeně. Harrisová se usmívala, někdy pobaveně, jindy přezíravě, dokázala vyvolat dojem, že má navrch.
Ostatně to potřebovala ukázat váhajícím voličům – že dokáže být prezidentkou, nebo přinejmenším „hrát roli“ prezidentky. V tom je ostatně možná hlavní smysl debaty, osvědčit se v roli, a veřejně odolat tlaku.
Většina ohlasů říká, že Harrisová v debatě Trumpa porazila, i když se liší posouzení míry jejího vítězství. Tým Harrisové prý uvažuje o další debatě. Tým kolem Trumpa přemýšlí, jak se jí vyhnout beze ztráty tváře.
A možná debatují o tom, jak dlouho si lidé budou pamatovat Trumpův výrok o tom, že nelegální imigranti jedí Američanů jejich psy a kočky.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
