Českým zemím vládli dokonce dva nekorunovaní Habsburkové, připomíná historik

Když se vrátíme ještě dál do historie, prvním českým králem se v dubnu 1085 stal kníže Vratislav – korunoval ho tehdejší římský císař Jindřich IV. Druhým králem byl o téměř století později Vratislav, který svůj dědičný královský titul získal v roce 1212, jako Přemysl Otakar I.

V roce 1526 se panovníky zemí Koruny české stali Habsburkové. „Ferdinanda I. Habsburského si zvolila česká šlechta,“ popisuje historik Jiří Pernes. 

Čtěte také

Rozvoji železnice pomohl až Ferdinand, císař František se „novotám“ bránil

Korunovat se samozřejmě nechal, stejně jako jeho nástupci, mezi kterými vynikal především Rudolf II. Ten si za své sídelní místo zvolil Prahu. Za jeho vlády v zemi došlo k mimořádnému kulturnímu a společenskému rozkvětu.

Politikem Rudolf II. zřejmě příliš zdatným nebyl – nepodařilo se mu totiž, jako mnohým před ním – urovnat spory mezi katolíky a protestanty. Jeho panování tak skončilo v roce 1611 abdikací.

Dědičné právo na český trůn 

Pár let před stavovským povstáním v roce 1618 se ale změnilo téměř všechno. Do té doby si čeští stavové opakovaně volili Habsburky za své panovníky a ti přijímali korunu jako symbol správy země a péče o její lid.

Čtěte také

Češi a Slováci spolu od počátku nedrželi jako jeden stát. Taky proto jsme byli v Mnichově tak lehce obětováni, myslí si historik Pithart

„Po porážce stavovského povstání bylo roku 1627, resp. 1628 přijato Obnovené zřízení zemské, které Habsburkům zajišťovalo dědičné právo na český trůn, mnozí panovníci pak volbu odkládali. Třeba otec Marie Terezie se nechal korunovat až po dlouhých 12 letech od nástupu na trůn. Její syn Josef II. se pak nenechal korunovat ani českým, ani uherským králem nikdy,“ vysvětluje historik Pernes. 

Ke korunovaci se přesto někteří z Habsburků vrátili, tu poslední Praha zažila v září roku 1836, kdy se českým králem stal Ferdinand, zvaný Dobrotivý, český král toho jména pátý a rakouský císař první. 

Po jeho smrti nastoupil na trůn František Josef, „mladý arcivévoda, který měl teprve 18 let. Jím začíná éra panovníků, kteří se korunovat nenechali,“ doplňuje Pernes. A to přesto, že to opakovaně slíbil, a to dokonce dvakrát v reskriptech, ale slib nikdy nesplnil. 

Čtěte také

Habsburkové sice Karla IV. nepřipravili o náhrobek, ale o jeho přání. Chtěl být co nejblíž modlitbám, říká historička

Proč? „Tehdy panovaly nepříznivé politické podmínky a také narazil na tvrdý odpor rakouských Němců, stejně tak obyvatel sousedního Německa a do třetice šlo o odmítnutí uherských pánů,“ odpovídá historik.

I přesto se pro tento nesplněný slib stal panovník terčem kritiky, která postupně narůstala. „František Josef tuto kritiku nedocenil, ale on se nenechal korunovat ani rakouským císařem. Projevy nespokojenosti ho navíc nijak nedojímaly. V restauracích tehdy nebyla televize, ale zarámovaný reskript císařova slibu, že se korunovat nechá. Pak tento příslib dokonce někteří nechali tisknout na toaletní papír, aby tak ukázali, k čemu je dobré jeho slovo.“

Zklamání v lidech rostlo, mohl to být i kousek skládanky, který nakonec vedl až k vzniku samostatného Československa a ke konci monarchie.

Čtěte také

Byl prezident Masaryk potomkem Habsburků? Bez srovnání DNA to vyloučit nemůžeme, odpovídá historik

Toho se už František Josef I. nedožil, zemřel v roce 1916 v období Velké války. Moc toho nestihl ani jeho syn a po atentátu na Františka Ferdinanda jediný nástupce, Karel I., resp. císař rakouský, apoštolský král uherský, král český, chorvatsko-slavonský,… Ten by se s velkou pravděpodobností korunovat nechal. 

Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, jestli byla korunovace Habsburků českými králi samozřejmá, historik Jiří Pernes odpovídá: „Čím jdeme hlouběji do středověku, tím byla korunovace nepostradatelnější. Ale postupem doby, jak pomíjela potřeba historických tradic, měnila se i nutnost, aby byl panovník korunován. To byl také důvod, proč to poslední dva habsburští panovníci neudělali.“

Víc si poslechněte v audiozáznamu pořadu Jak to bylo doopravdy.