„Česká ekonomika je na dobré cestě. V budoucnu přijměte euro,“ radí slavný ekonom Arturo Bris

31. říjen 2016
Arturo Bris

ROZHOVOR. Arturo Bris, světově uznávaný ekonom, ředitel švýcarského institutu IMD, Centra pro globální konkurenceschopnost. Rozhovor jsme odvysílali v pořadu Řečí peněz.

Česká republika se řadí ke třicítce nejkonkurenceschopnějších zemí světa. Podle hodnocení švýcarského institutu IMD je na 27. místě. Hodnotící instituce porovnávají ekonomické prostředí sledovaných zemí a to, jak ho podporuje infrastruktura, instituce nebo zákony. Zohledňují také kvalitu vzdělávacího systému, flexibilitu trhu práce a podporu inovacím. Kromě statistických dat zahrnují do hodnocení výpovědi manažerů.

Česká republika je podle institutu IMD 27. nejkonkurenceschopnější zemí světa - je to dobrý nebo špatný výsledek?

Myslím, že Česká republika je na dobré cestě. Otázka nezní, na jakém místě v žebříčku jste dnes. Žebříčky jsou relativní, podstatné je sledovat trend a vývoj země za poslední roky. A v tomto smyslu si Česká republika vede opravdu dobře. Jste na správné trajektorii.


Euro je stejně dobré pro Německo jako pro vás. Vidím zkrátka budoucnost v euru a vidím tuto budoucnost i pro ČeskoArturo Bris

Můžete být konkrétnější, v čem jsou silná a naopak slabá místa české konkurenceschopnosti?

Za slabou stránku vaší ekonomiky bych stále označil to, že stojíte mimo eurozónu. Koruna je pak logicky mnohem více volatilní. A to do budoucna - v kombinaci s tím, jak jste závislí na zahraničním obchodě se soudními zeměmi, které již euro mají, především na Německu - pochopitelně není pozitivní. Naopak za silnou stránku Česka bych označil celkový vývoj, který jste v posledních letech udělali. Když se podíváte na celý region východní Evropy, odshora od Litvy až dolů po Chorvatsko, uvidíte, že hlavní výzva je kvalita podnikatelského prostředí, boj proti korupci, kvalita legislativy. A v tom jste myslím udělali velký krok kupředu. Atraktivita vaší země pro zahraniční investory je také z pohledu roku 2016 opravdu značná.

Zmínil jste důležitost eura. Skutečně byste - navzdory problémům eurozóny - české vládě doporučil přijetí společné evropské měny co nejdříve to bude možné?

Jde o můj soukromý názor, ale ano. Euro je významná konkurenční výhoda, je to ta největší světová finanční inovace poslední doby. Jsem přesvědčen, že euro je úspěšný projekt a že takovým zůstane přinejmenším i po příští generaci. Česká republika do prostoru společné měny přirozeně patří. Máte silný průmysl, masivní export, ale jste zároveň i závislí na importu a silnější měny byste se neměli obávat.

Arturo Bris

Česko je sice průmyslová země, ale pravidelně se o nás mluví jako o montovně, zemi s malou přidanou hodnotou. Vidíte nás taky tak? A může to být problém do budoucna?

Je to problém do budoucna, za předpokladu, že země nebude schopná inovovat a přejít na nový ekonomický model. Zabýváme se tím i my v Centru pro globální konkurenceschopnost - země jako je Česká republika se musí umět specializovat a klidně to může i nadále automobilový průmysl, který je zde dominantní. Ale klíčová je přidaná hodnota, vaše role v hodnotových řetězcích. Každá země, včetně Česka, si musí najít něco unikátního, co ji bude odlišovat od jiných.


Jsem velmi optimistický ve vztahu k Evropě. Všichni dnes mluví o tom, jak jsou časy ponuré - je tu brexit, uprchlická krize... Ale myslím, že Evropa je pevným bodem světové ekonomiky. A s radostí vidím to, jak se daří středoevropskému regionu. I Česká republika je součástí probíhající rozsáhlé proměny světové ekonomiky, která začíná právě tadyArturo Bris

Jste autorem studie, která popisuje souvislost platových rozdílů v ekonomice, sociální mobility a konkurenceschopnosti země. V čem ta souvislost spočívá?

Na konkurenceschopnost se obvykle pohlíží jako na stav prosperity země. Pohlíží se na ni pak často lineárně - tak, že země, které jsou konkurenceschopné a lépe prosperují, vykazují i nejmenší platové rozdíly. Jenže to tak jednoduché není. Daní za ekonomický růst je alespoň v počátečním stadiu naopak růst platových rozdílů. S tím, jak země roste, vyšší platy se zvyšují rychleji. Až později, s tím, jak země bohatne, se rozdíly snižují, například v souvislosti se zlepšující se sociální politikou. Takže souvislost mezi konkurenceschopností a platovými rozdíly není lineární.

Jak v tomto smyslu definujete onu sociální mobilitu?

Jde o to, jak překonávat rozdíly, jak se dostávat výše na sociálním žebříčku. Rozvíjející se země jsou na nižších příčkách. Země, které jsou chudé, mají chudé zaměstnance. Bohaté země díky sociální síti umí bránit tomu, aby se lidé v jejich zemi propadly na sociálním žebříčku až dolů.

V žebříčcích konkurenceschopnosti, které IMD zveřejňuje, máte přes tři sta kritérií. Můžete přesto vybrat některá, jež považujete za nejvýznamnější?

Jsou to tři hlavní témata. První je rozvoj infrastruktury dané země a také její geografická poloha. To hodně napoví o budoucím úspěchu země. Z tohoto pohledu je na tom Česká republika skutečně velmi dobře. Druhé téma je kvalita institucí a vládnutí. S tím souvisí míra korupce a transparentnost. A za třetí je to kapitál a regulace na podporu růstu. Když máte dobré předpisy a zákony, umožňuje to byznysu růst.

Každý dnes mluví o takzvaném průmyslu 4.0. Jak vy osobně odhadujete to, kam nás technologický rozmach dovede ve výhledu příští dekády?

Myslím, že transformace byznysu na digitální budoucnost bude zásadní. Zároveň jsem přesvědčen, že země východní Evropy jsou na tom v tomto směru velmi dobře, protože si k tomu umějí vychovat potřebné talenty, mají dobrý systém vzdělávání. A právě to, jak se podaří propojit systém vzdělávání a inovace, bude rozhodovat o úspěchu a neúspěchu. Což vyžaduje agilní firmy i angažovanou vládu. Podstatou digitální transformace, můžeme tomu říkat nová průmyslová revoluce, je změna byznysového modelu a využívání technologií. Tím nemám na mysli aplikace pro iPhony, ale využití technologií ve firmách pro vlastní rozvoj a prospěch.

A jaký - obecně vzato - čekáte vývoj ekonomiky?

Není to jen odhad, ale i to, co už vidíme. Myslím, že zásadní roli budou hrát takzvané blockchain technologie, decentralizované databáze užívaných například pro kryptoměny jako je bitcoin. To změní povahu celosvětového byznysu. Země, které tyto technologie ovládnou, budou mít velkou konkurenční výhodu. Po průmyslu 4.0 by měl přijít internet 5.0.

Můžeme si kreslit pozitivní budoucnost. Na druhé straně jsme tu ještě nedávno měli finanční krizi, kterou téměř nikdo nečekal. Nemůže se nám to stát poměrně brzy znovu?

To se může stát. Myslím, že rozhodně nemůžeme spoléhat na extrapolaci, na to, že spolehlivě určíme budoucnost na základě trendů. Žijeme v období velkých šoků, já to nazývám zemětřesení. Věci se rychle mění - jak v technologiích, tak třeba v geopolitice. Na jedné straně máte ekonomické inovace, na straně druhé hrozby terorismu. Tyto šoky mění svět nepředvídatelným způsobem. Prostě se dějí.

Nejsme přeci jen na ty hrozby už lépe připraveni, díky předchozím zkušenostem?

Jsme lépe připraveni na to, co známe. Už na školách bychom se měli ale naučit schopnosti uvědomovat si i to, že existují neočekávaná rizika. Snažit se je předvídat je nemožné, ale měli bychom si to alespoň uvědomovat. Být připraveni, sledovat události, reagovat na ně, přemýšlet dopředu a vnímat změny a snažit se na ně adaptovat.

Když se ještě podíváme na snad již minulou finanční krizi a na její řešení... Vy jste se nechal slyšet, že takzvané tisknutí peněz, kvantitativní uvolňování, mělo v některých zemích pozitivní dopady, jinde se ale nepovedlo. Znamená to, že tohle řešení nepovažujete za správné?

Měnová politika měla v řešení finanční krize oprávněně svou roli. Zejména v zemích, kde ji použili rozumně. Ve Spojených státech sáhli ke kvantitativnímu uvolňování několikrát a až poslední kolo zabralo. Potvrdilo se, že k úspěchu vede až to, když peníze plynou do reálné ekonomiky. Měnová politika, která pouze dodává finanční likviditu pouze bankám, není řešení. Peníze jsou v bankách zaparkované. Evropská centrální banka už to taky pochopila. Ale i tak signály nejsou stále příliš příznivé. V Evropské unii kvantitativní uvolňování zkrátka nezafungovalo tak jako ve Spojených státech. Prostě proto, že peníze musí jít do reálného světa, ne do finančního sektoru.