Češi jsou opravdoví premianti v popírání smrti, tvrdí zakladatel spolku Pohřební průvodci Vojtíšek
Poslechněte si celé Hovory Petra Viziny
„Je to asi poslední velké tabu po tom, co už padl sex, porno a všechno ostatní. Naopak před smrtí utíkají všichni,“ říká firemní konzultant a zakladatel spolku Pohřební průvodci Oleg Vojtíšek. Téma smrti se podle něj snaží lidé za každou cenu zlehčit. „Ale překvapivě posledních pár let už psychologové tvrdí, že nejde o vytěsňování. Naopak je to také forma, jak se se smrtí smířit, vyrovnat nebo ji prostě přijmout.“
Proč Průvodce založili, vysvětluje pragmaticky: Vojtíšek totiž před lety viděl obřad v Berlíně, který byl prý fantastický a navíc v kostele.
„Bylo tam propojeno to posvátné a profánní. Propojení byli lidé, kteří byli v kostele snad poprvé, možná i poprvé na pohřbu,“ vzpomíná.
„Ale ten obřad výborně fungoval: na začátku byli lidé soustředění, uprostřed opravdu brečeli, i velcí chlapi, a na konci už se smáli a tak trochu prozpěvovali. Nic takového jsem ve východní Evropě předtím neviděl. Možná něčím podobným procházejí na východním Slovensku Rusíni.“
Čtěte také
Vojtíšek na otázku, jestli ví, jaké by mělo být jeho rozloučení, tvrdí, že by se nikdo hlavně neměl nudit. „Já se v tom nerochním, ale také se toho nelekám. Když se k nám hlásili ti, kteří jsou smrtí fascinováni, tak těch se trochu bojím.“
„Jaký budu mít pohřeb, to mi přece už bude jedno. Rozloučení je především pro pozůstalé. Samozřejmě, že podle občanského zákoníku máme dělat pohřeb přesně podle pokynů zesnulého a maximálně dbát jeho vůle. Ale já říkám, že pohřeb má hlavně pomoct pozůstalým rozloučit se, nadechnout a jít dál,“ vysvětluje Vojtíšek.
Virtuální pohřeb
Hlavní linií jejich projektu tak je loučení, protože by člověk neměl zmizet ze světa jen tak. „Češi jsou ale opravdoví premianti v popírání smrti,“ myslí si a dodává, že počátek máme hledat někde u Stalina, který mrtvé považoval jen za číslo.
„A jsou na rozdíl od Slováků také premianti v sekularitě, protože Češi a kostel, to zrovna nejde moc dohromady. Ale pohřeb do kostela vždy patřil – a církev zbytek zařídila,“ uvažuje.
Čtěte také
Rozloučení i spirituální posun, když už pomine transformaci, všude obstarávali kněží. „Ale v Česku tady církev nemůže nic nastartovat, protože se většina lidí kostelům vyhýbá – a my je tam zas bereme zpět,“ říká.
Pořádají ale i rozloučení s hráči her. „Je to pro lidi, kteří se nepotkali jinde než ve hře a taky tam strávili třeba i 50 procent života… Tam to opravdu má smysl, protože když vám zmizí zásadní kamarád a hráč, zůstane díra a potřebujete se rozloučit,“ vysvětluje.
Pohřební průvodci nabízejí také virtuální pohřeb. „To byla zajímavá věc v době covidu, protože jsme se neměli možnost rozloučit a pak se to ventilovalo například na Staroměstském náměstí s křížky na dlažbě. My jsme se snažili dělat komplet on-line pohřeb, stejně jako když jsme mívali on-line porady, stejně jako moji mladší kolegové běžně dělali on-line páteční party.“
Víc už si poslechněte v audiozáznamu pořadu Hovory Petra Viziny.
Související
-
Zima 1953: Pohřby, volby a vzpomínky
V březnu 1953 v SSSR umírá komunistický vůdce Stalin a po návratu z jeho pohřbu umírá v Praze také tuzemský místodržící Gottwald. Jeho nástupcem se stává premiér Zápotocký.
-
Loutkář vypráví příběh osamělého muže, který si našel zvláštního koníčka – chodí na pohřby
Román norského spisovatele Josteina Gaardera představuje knihkupkyně Veronika Kučerová. Dále rozhovor s básníkem Ondřejem Buddeusem, který umí být vtipný.
-
Pohřby bez hrobů
Smrt J. V. Stalina v březnu 1953 znamenala výrazný zlom v historii Sovětského svazu i celého komunistického hnutí, jakkoliv se její následky projevovaly postupně a ...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
