Byli po 2. světové válce potrestáni všichni zločinci? To určitě nebyli, odpovídá historik

Historik Jan Machala napsal: „Za účelem přísného potrestání nacistických válečných zločinců a jejich pomahačů (tj. zrádců a kolaborantů), vydal prezident v roce 1945 zvláštní, tzv. retribuční dekrety. Dovolovaly potrestat provinilce za některé zločiny přísněji, než to umožňovaly předválečné zákony. Současně zaváděly tresty za skutky, které před válkou trestné nebyly. Například za udavačství nebo přihlášení se k německé národnosti.“

Byli potrestáni všichni?

Na to v pořadu Jak to bylo doopravdy říká historik Vojtěch Kyncl: „Žádný stát nebyl ve svém právním řádu připraven na tak hrozné činy. Byla tu silná potřeba odplaty, reakce na vlnu násilí. Šlo o setkání tváří v tvář nebývalým zločinům.“

40. Petschkův palác, zaválky sídlo gestapa, kde byl gen. Eliáš vyslýchán a souzen|foto:Z archivu Jany Pasákové

Věřme, že byla dostatečně přítomná dobrá vůle i porozumění pro výjimečná opatření v tak výjimečné době. A pak se po desetiletích objevují různé záhady a podezření, že nebyli potrestáni všichni, kdo si trest zasloužili. Dokonce někteří prý nebyli potrestáni zcela záměrně, protože se to „někomu“ hodilo.

Otevírají se archivy – nejen domácí, ale také zahraniční. S koncem roku 1989 končí další totalitní režim, komunistický, a historici postupně nacházejí podivné případy. „Takových případů bylo povícero. Řada zločinců žila v západním Německu, další ve východním Německu a dokonce mezi nimi hledala komunistická státní bezpečnost své agenty. Častokrát se jim to podařilo,“ uvádí historik Vojtěch Kyncl.

Konfident nacistů i komunistů

A tak mezi zdokumentovanými případy nacházíme například aktivního Sokola, odbojáře a středoškolského profesora Ladislava Vaňka. Po výsleších, které následovaly po pokusu o zabití Reinharda Heydricha, se stal konfidentem gestapa. Tak se vyhnul koncentračnímu táboru a po celou dobu okupace zůstal v Petschkově paláci v Praze, kde jej Gestapo umístilo do výhodné pozice kantýnského.

Skupinová fotografie Marie Pětrošové; spis Gestapo Brno (čj. 3134-2018; B 340, sign. 100-121-26, karton číslo 121)|foto: Moravský zemský archiv

A pak se objevuje na scéně jméno Horský. To bylo krycí jméno pro Ladislava Vaňka, které mu přidělila Státní bezpečnost.

Průběžně spolupracoval řadu dalších desetiletí, přestože mezi účastníky odboje byly nejrůznější pochybnosti a spekulace, jak je to vlastně možné. Ve státním zájmu nebylo odhalit pravdu a potrestat toho, kdo potrestán být měl. Obžalován nikdy nebyl a umírá v roce 1993. „Je to velký případ, ale když vím, kolik skutečných vrahů uniklo potrestání, tak mě to vlastně ani tolik nepřekvapuje,“ dodává Vojtěch Kyncl.

Gestapák vs. Zápotocký

Dalším ohromujícím příběhem je nacista zodpovědný s dalšími příslušníky kladenského gestapa za osud Lidic, Max Rostock, který byl v roce 1950 z Francie předán do Československa k potrestání.

Auta gestapa v Resslově ulici|foto: Archiv Jaroslava Čvančary

Trest smrti na dlouholetý žalář mu zcela záhadně změnil svou milostí tehdejší prezident Antonín Zápotocký, v roce 1960 pak byl Rostock propuštěn do Německa a stal se z něj Fritz, agent Státní bezpečnosti. To jsou ukázkové příklady, kdy spravedlnost snad ani nezůstala slepá, ale spíše nebyl zájem, aby mohla být uplatněna.

„Velká část zločinců potrestána byla, ale to se týkalo těch velkých případů. Z těch menších jich tak odhadem 70 % potrestáno nebylo. A těžko odhadnout, jak to bylo přímo v Čechách. V některých případech totiž chyběly jednoznačné důkazy, ale přesto tam zůstala nepochybná morální vina,“ dodává Vojtěch Kyncl.

Reprízu pořadu z roku 2017 si poslechněte v audiozáznamu.