Byl to rok smrti, pláče a ran, ale covid paradoxně nešel proti dlouhodobým cílům, hodnotí Sedláček

„Nakonec jsem si uvědomil, že na to, jak ekonomika dostala namláceno, je vlastně celkem příjemné zjistit, že nás ani nenapadlo, že se o sebe nepostaráme. Na rozdíl od toho, jak blbě jsme prošli uprchlickou krizí, ze které budeme mít šrámy na duši a děti se nás budou ptát, jak je možné, že jsme jako křesťanská Evropa odmítli pomoct běžencům a nechali je občas se topit. Tentokrát tou covidovou krizí procházíme relativně bez nějakého velkého nárůstu nenávisti,“ míní Sedláček.

Čtěte také

Člověk, jenž o lidských životech uvažuje jako handlíř, nemůže stát v krizi v čele země, říká filozof

Není to přitom tak, že by s vládami a opatřeními souhlasila celá společnost. Existují i lidé, kteří jsou na politiky naštvaní a vycházejí kvůli tomu do ulic.

„To se ovšem dělo vždycky,“ soudí ekonom, „ale kdybychom to srovnali s dobou, kdy ekonomika ležela naposledy takhle na lopatkách, tak to bylo před druhou světovou válkou. A to přidalo k vylítnutí šílených démonů z těch nejtemnějších podpalubních vrstev lidského společenského psyché. Vraždili jsme se tady a svalovali vinu na Židy a já nevím na koho. A tentokrát se tohle neděje.“

Solidarita jako hlavní hybná síla

Nikdo v zásadě neprotestuje proti tomu, že by se mělo pomáhat profesím postiženým aktuální situací nejvíce. „Já jsem rád, že jsme vůbec nedebatovali o tom, jestli stát má, nebo nemá ekonomice pomáhat. Žijeme vlastně v tak solidární společnosti, že tahle myšlenka nenapadla ani tu libertariánskou stranu,“ připomíná ekonom.

Čtěte také

Zemřel Jan Sokol. „Pandemie nám ukázala, že život je vždycky prekérní a že jeden na druhém závisíme,“ říkal

„Na konci jara jsme lusknutím prstu kolektivně zapomněli na nějakou druhou vlnu. Přitom na začátku jsme věděli o covidu jen dvě věci – že o tom nic nevím a že přijde na podzim druhá vlna,“ zdůrazňuje.

Podle Sedláčka je nutné si uvědomit, že lidé netrpí v důsledku politických rozhodnutí, ale vinou pandemie.

„I kdyby tady ten stát nebyl a nezakazoval různé činnosti, tak si představuju, že by se to stejně brzo stalo. Zkolabovalo by zdravotnictví a ta panika, která by se rozšířila mezi lidem, by vyvolala spontánní lockdown. Prostě lidé, když to řeknu blbě, když by viděli márnice na ulicích a nestíhající zdravotnictví a možná i pohřebnictví, tak by ta panika byla taková, že by stejně nechodili do restaurací, nejezdili hromadnou dopravou a možná vůbec nevylézali ven,“ popisuje svoji představu.

I v Kurdistánu jsou si vědomíi toho, že není větší hybná síla na této planetě než nechat lidi spontánně a svobodně tvořit to, co sami cítí.
Tomáš Sedláček

Nepochybuje ani o tom, že politici se svých v této době nabytých pravomocí rádi zbaví hned, jak to bude možné. „I v Kurdistánu jsou si vědomi toho, že není větší hybná síla na této planetě než nechat lidi spontánně a svobodně tvořit to, co sami cítí. Takže já doufám a věřím. A opravdu nemám moc velkých pochyb o tom, že by politici neměli tendenci tu svoji roli neopustit,“ říká.

Změny v důsledku covidu

Je tedy něco, co by nám probíhající pandemie koronaviru mohla nejen brát, ale i dát?

Čtěte také

Co přinesl rok 2020 v ekonomice? Přesvědčili jsme se o vazbách v byznysu a ceně lidského života

„Lidé by měli ten čas, který mají k dispozici, trávit vzděláváním. My tady vymýšlíme takový model, který by mohl fungovat dlouhodobě v momentě, kdy se něco podobného stane – ať už je to karanténa, nebo konec celého taxikářského průmyslu. Člověk by měl jeden nebo dva dny na nějaké rozkoukání a třetí den nastoupí na nějakou online školu, kurzy. Špičkové univerzity – Harvard, Yale – nabízí kurzy zadarmo. Takže člověk by buď pracoval na sobě, nebo pro někoho. Tomu pro někoho se říká práce. Na sobě je vzdělávání,“ přibližuje Sedláček, na čem poslední dobou pracuje.

Zároveň by covid mohl přispět k posílení nadnárodních celků, jako je třeba Evropská unie. A nejen to. „Možná se nám po zkušenosti s covidem podaří vypěstovat nějakou celoplanetární organizaci. Třeba to očkování, to bude muset nějaká organizace řídit,“ myslí si český ekonom a dodává: 

„Potřebujeme provakcinovat nejen Českou republiku. My potřebujeme provakcinovat celý svět, aby to fungovalo. Poprvé v historii si uvědomujeme, že ta vakcinace není pro moje tělo, ale pro to velké tělo všech lidí.“

Čtěte také

Emise v době pandemie klesly, co dál? Teď záleží na udržitelných investicích, shodují se odborníci

Dotknou se ale některé změny i života jednotlivce? „Ten covid paradoxně nejde proti ničemu, co jsme chtěli dlouhodobě udělat. Chtěli jsme trošku dbát na ekologii – to se stalo automaticky, bezděky. Chtěli jsme digitalizovat. Když si přečtete jakoukoliv výroční zprávu jakékoliv firmy, politické strany nebo vládní prohlášení, všude je digitalizace. A nestalo se teda zase tak úplně šíleně moc. Kdysi dávno se tady udělaly třeba CzechPointy, ale od té doby ticho po pěšině. Tohle by nás skutečně mohlo akcelerovat,“ říká Sedláček.

Chtěli jsme trošku dbát na ekologii – to se stalo automaticky, bezděky. Chtěli jsme digitalizovat.
Tomáš Sedláček

Cílem by neměl být zcela digitální život, ale jeho kombinace s tím klasickým. „Třeba můj syn, který chodí na gymnázium, tak tam testují projekt, že by v pátek byla online výuka. Což mně přijde rozumné. Zjistili, že některé předměty tak učit nelze, ale jiné lze a lze to tak dělat i líp. Neříkám, že budeme všechno dělat přes počítače, ale to, aby se jezdilo jenom kvůli nějakému jednomu podpisu do Brna, když je to potřeba kvůli nějakým soudním věcem? Nebo jednání s úředníky a fronty na úřadech? To jsou věci, u kterých je do nebe volající, že už nejsou dávno hotové,“ zlobí se ekonom Tomáš Sedláček.

Poslechněte si celý rozhovor Václava Pešičky s Tomášek Sedláčkem.

Známý český ekonom kdysi přirovnával ekonomickou krizi z roku 2008 ke zlomené noze. Jak by tedy popsal stav ekonomiky dnes, pokud by se držel stejného přirovnání? A co říká na plánovanou důchodovou reformu – je připravena kvalitně? A přichází opravdu v tu správnou dobu, nebo by mohla ještě rok počkat?