Brazilští evangelikálové možná budou mít „svou“ prezidentku
V tradičně katolické Brazílii se dějí věci – prudký nástup takzvaných evangelikálních křesťanů dalekosáhle překresluje náboženskou mapu země. „Příští měsíc mají tyto skupiny aktivistických věřících dokonce šanci protlačit svou kandidátku na post prezidentky země,“ píše agentura Reuters.
56letá Marina Silvaová patří k takzvanému letničnímu hnutí, a v kampani je to vidět – každou chvíli se odvolává na Boha a ještě častěji na Ducha svatého, a politická rozhodnutí prý přijímá jedině na základě četby bible.
V roce 1994 byla zvolena senátorkou, v letech 2003 až 2008 byla ministryní životního prostředí. Odstoupila pro neshody se stranickým vedením a v roce 2009 se stala členkou Brazilské strany zelených. V roce 2010 kandidovala v prezidentských volbách a se ziskem 19,33 procenta hlasů skončila na třetím místě.
V roce 2013 založila vlastní stranu Síť udržitelnosti, kterou ale Nejvyšší soud odmítl zaregistrovat, protože nepředložila povinného půl milionu podpisů. Poté vstoupila do Brazilské socialistické strany, a za ni jde do voleb.
Když 13. srpna 2014 zahynul při leteckém neštěstí prezidentský kandidát socialistů Eduardo Campos, postoupila na jeho místo. Podle průzkumů má dnes podporu 34 procent voličů a je těsně druhá za úřadující prezidentkou Dilmou Rousseffovou. Na třetím místě je kandidát sociálních demokratů Aecio Neves se zhruba 15 procenty.
Zároveň průzkum podle Reuters předpověděl, že v případě postupu do druhého kola má Marina Silvaová větší šanci získat hlasy od voličů vyřazených kandidátů, a porazila by proto Rousseffovou poměrem 54:38. První kolo voleb se uskuteční tuto neděli, druhé kolo o tři týdny později.
Podle Reuters se většina z 200milionové brazilské populace stále ještě hlásí ke katolictví, ale agilní protestantské hnutí mu odčerpalo značnou část členské základny. V roce 1970 bylo v Brazílii 5 procent evangelikálů, v roce 2010 22 procent a jejich počet nadále roste.
Evangelikálové slaví úspěchy zejména mezi městskou střední vrstvou, která se za poslední dvě dekády ekonomicky povznesla a nyní chce mluvit do politiky. Jejich růst je politickými komentátory přirovnáván k vlivu americké „křesťanské pravice“, která také začala v 80. letech výrazněji ovlivňovat dění v USA.
Jsou zde však i rozdíly – většina Brazilců je ve srovnání s Američany politicky hodně nalevo. V zemi, kde je jeden z největších rozdílů mezi bohatými a chudými na světě, to není až tak překvapující.
Rousseffová i Silvaová se obě označují za socialistky, a prosazují nákladné systémy sociálního zabezpečení. Silvaová by na tom mohla být o něco lépe, ale její podporu oslabují vnitřní sváry evangelikálů – jejich hnutí má silný štěpný moment.
Podobností s americkými konzervativci je ale stejně dost – radikální věřící dokázali vnutit celostátní rozměr odporu vůči sňatkům osob stejného pohlaví i potratům. V církvích je povinné placení desátku, což poskytuje církvi značné zdroje.
Evangelikálové si například koupili síť rozhlasových a televizních stanic napříč zemí, a do Kongresu chtějí zvolit nebývale vysoké množství letničních pastorů. Kampaň je natolik razantní, že Rousseffová musela v květnu odvolat svou podporu potratů v případě znásilnění či jistého poškození plodu.
Navíc se vůbec poprvé v brazilské volbě hlavy státu utkávají hned dva evangelikální kandidáti – vedle Silvaové je to pastor Everaldo, který ale téměř jistě neuspěje.
Rousseffová je katolička, a ačkoli v minulosti svou víru nikdy do politiky netahala, nyní se snaží prezentovat na veřejnosti coby dobrá křesťanka. „Evangelikální hlasy tyhle volby zcela určitě rozhodnou,“ řekl Reuters čtyřiatřicetiletý pastor Rodrigo Delmasso, který kandiduje do zastupitelstva v hlavním městě Brasílii. V minulých volbách prý dal hlas Rousseffové, ale teď podporuje Silvaovou, protože za 12 let vlády Strany pracujících se v zemi nahromadilo příliš mnoho korupce.
Hodně evangelikálů je přesvědčeno, že jejich shromáždění jsou ideálním nástrojem očisty politiky i širší společnosti. Například v nákupním středisku v metropoli si koupili dvě bývalá pornokina, a v nich se nyní konají bohoslužby.
Letniční nebo též pentekostální hnutí je nejrychleji rostoucí větví dnešního světového křesťanství. Do Brazílie jej před 100 lety přinesli američtí misionáři. Název se odvozuje od svátku Letnic, kdy podle Nového zákona došlo k vylití Ducha svatého na první církev. Mělo k tomu dojít 50 dní po Ježíšově nanebevstoupení, a 50 se řecky řekne „pentekostos“.
Bohoslužby jsou velmi dynamické, klade se důraz na mimořádné duchovní zážitky a uzdravování, ale i na prosperitu, což oslovuje bohatnoucí vrstvy více než zkostnatělá katolická církev. Exodus katolíků k letničním probíhá v obrovském měřítku v celé Latinské Americe, ale zvlášť silný je tento trend v Brazílii.
Katolíci se snaží i v kampani – prezidentské kandidáty svého vyznání počátkem září shromáždili v svatyni v Aprecidě, zasvěcené národnímu patronovi. Jinak ale pro kněze platí zákaz politického angažmá, zatímco evangelikální pastoři klidně rozjíždějí kampaň z kazatelen či rozhlasových studií.
Jedno z hesel kongresových voleb zní: „Dát hlas evangelikálovi je totéž, jako volit církev!“ Evangelikálům jde zjevně o posílení pozic ve Sněmovně reprezentantů. V roce 1985 tam měli 17 zástupců, dnes už 76, což je zhruba 15 procent.
Jak už bylo řečeno, brazilští letniční v mnohém kopírují americké trendy. Tamní evangelikálové také dlouho považovali politické kolbiště za velvyslanectví pekla na zemi, ale když jeden z jejich kazatelů – Pat Robertson – kandidoval na prezidenta, názor změnili.
„Prostě jim došlo, že když na politickou scénu protlačí co nejvíce svých lidí, začnou tahat za nitky,“ říká Andrew Chesnut, expert na brazilský letniční boom.
Případný úspěch Silvaové může ještě více urychlit růst evangelikálů. Její afrobrazilský původ navíc oslovuje masy nejchudších. Narodila se jako jedno z 12 dětí v rodině chudých sběračů kaučuku, číst a psát se naučila až v 16 letech. V mládí chtěla být jeptiškou, ale pak se stala ekologickou aktivistkou.
Jako mnoho krajanů i ona dospěla k víře relativně pozdě – k pentekostalismu konvertovala až v 39 letech, v roce 1997. Zažila tehdy „zázračné uzdravení“ z následků malárie, žloutenky a otravy olovem, což byly následky krušného dětství.
„Co se politického talentu týče, zatím se jí daří nalézt rovnováhu mezi náboženskou otevřeností a citlivostí vůči ateistickým krajanům,“ poznamenává Reuters.
V nedávném rozhovoru řekla, že bible je pro ni hlavní inspirací, ale vzápětí dodala, že se rozhoduje čistě na základě zdravého rozumu. V srpnu sice Brazilská socialistická strana zkusila podpořit sňatky gayů a homofobii chtěla zařadit na seznam zločinů, ale Silvaová okamžitě zařadila zpátečku, když viděla, jaké pobouření by to vzbudilo v církvi.
Kandidátku to poněkud oslabilo, což ihned zkusila využít Rousseffová. Proto oznámila, že zavede stejné daňové úlevy pro evangelikály i katolíky.
Podle analytiků se mnoho letničních voličů rekrutuje z nízkopříjmových vrstev a je možné si je koupit štědrým sociálním programem. Rousseffovou navíc podporuje druhý největší „megasbor“ v zemi, Univerzální církev Božího království.
V srpnu Rousseffová navštívila nový kostel této církve, 11patrový Šalamounův chrám v Sao Paulu. Hlavní kazatelem je tam biskup a mediální magnát Edir Macedo, jehož majetek magazín Forbes odhadl na jednu a čtvrt miliardy dolarů.
Silvaová naopak patří k letniční větvi zvané Shromáždění Boží, která má více členů, ale je hůře organizovaná. Biskup a bývalý lékař Robson Rodovalho, který v roce 1992 založil dnes milionovou církev, je přesvědčen, že Silvaová má ve finiši potenciál a řadu voličů ještě osloví.
„Za její kandidaturu se postaví drtivá většina naší církve,“ zaprorokoval si cestou na kazatelnu v obřím chrámu, v němž duní rockové songy a osvětlují jej diskotéková světla. „Brazílie je autentická demokracie. Je jen otázkou času, než se hlavou státu stane evangelikální křesťan. Berte to jako fakt,“ dodal závěrem.
Zpracováno ze zahraničního tisku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
