Bojovaly, ale neví se o nich. Mlčení o roli žen v boji za pracovní podmínky má prolomit nový výzkum

Vedoucí výzkumného týmu Susan Zimmermannová ze Středoevropské univerzity se dějinami práce zabývá dlouhodobě. Loni navíc získala prestižní pětiletý grant Evropské výzkumné rady, takzvaný ERC grant, díky kterému hodlá zmapovat roli žen v boji za lepší pracovní podmínky ve střední a východní Evropě.

Čtěte také

Ženy a ženská emancipace v předválečném vysílání

Přestože i v tomto regionu došlo po roce 1989 k nárůstu zájmu o historii ženských hnutí, zdaleka ne všem se dostalo odpovídající pozornosti.

„Existuje skupina žen, která je v rámci výzkumu ženských hnutí a organizací na okraji badatelského zájmu. Pokud jde o výzkum před rokem 1948, ale také po roce 1989, tak to, co tam obvykle nenajdete, je působení žen, které byly nějak spjaté s dělnickou třídou – v tom nejširším slova smyslu,“ říká Susan Zimmermannová.

Čtěte také

V jejím osudu se zrcadlí příběh Československa 20. století. Osudové ženy: Milada Horáková

Určitou výjimku tvoří výzkum ženského aktivismu v období státního socialismu. Většina badatelů se ale podle Zimmermanové soustředí na oficiální, výhradně ženské organizace. A opomíjí prostředí, v nichž se ženy musely prosadit vedle mužů. Ať už v odborech nebo v jiných, méně formálních uskupeních.

A právě i na tyto ženy se chce vědkyně ve svém projektu zaměřit, i když ví, že to nebude jednoduché – řada dobových pramenů totiž ženy vůbec nezmiňuje. 

Hledání žen v historických pramenech

„Existují metody, jak ženy v historických pramenech objevit. To samozřejmě neznamená, že bychom si je vymýšleli. Ty ženy tam skutečně jsou. A to, co udělaly, je možné v těch dokumentech dohledat. Musíte ale umět odhadnout, kde by se mohlo něco zajímavého objevit, v jakých pramenech. Někdy stačí podívat se na již známé dokumenty novým pohledem,“ přibližuje Zimmermannová.

Čtěte také

Ženy za protektorátu: výkonné manažerky domácnosti, které umí z mála udělat mnoho

Co to znamená v praxi, to na konkrétním příkladu demonstruje Ivana Průchová, doktorandka ze Středoevropské univerzity, která se v rámci projektu věnuje ženám v textilním průmyslu na přelomu 19. a 20. století. Vzhledem k tomu, že ženy měly tehdy omezený přístup do odborových organizací i politických hnutí, bylo potřeba se poohlédnout i po jiných pramenech.

„Podařilo se mi najít v archivech dopisy žen adresované přímo ředitelům továren. V těchto dopisech se ženy snaží skoro až náboženským diskurzem vyjednat pro sebe nebo pro svou rodinu podporu. Například z důvodu zranění na pracovišti. Apelují na morální hodnoty toho továrníka, případně na náboženské hodnoty. Využívají k tomu úplně jiné strategie než třeba socialistické odbory, ale jde jim v podstatě o stejnou věc.“

Logo|foto:Český rozhlas

Historické zkreslení

Je tedy zřejmé, že ženy se na zlepšení pracovních podmínek podílely. V důsledku jejich tehdejšího společenského postavení o tom ale neexistuje tolik dokladů.

„To, že ženy nefigurují v historii dělnické emancipace, pokládám za historické zkreslení. Protože ženy se reálně účastnily stávek a pokoušely se o nějaký typ aktivismu, který ovšem nemusel být nutně spjatý s formálními institucemi, jako jsou například odbory,“ popisuje Ivana Průchová, která se spolu se svými kolegyněmi a pod vedením Susan Zimmermannové snaží toto historické zkreslení uvést na pravou míru.

Čtěte také

Špičatý klobouk, kotel, kočka. Pivovarnictví patřilo ženám, dokud to nezměnily hony na čarodějnice

„My, kdo se v rámci dějin práce zabýváme rolí žen, zůstáváme stále spíše na okraji tohoto oboru. Naše téma je sice přijímané, někdy dokonce velmi žádané, ale tím to končí. Naprostá většina historiků práce se genderovým tématům nevěnuje,“ říká historička Susan Zimmermannová.

Se svým výzkumným týmem chystá nejen řadu odborných článků a monografií, ale i kratší, shrnující knihu určenou široké veřejnosti. Ta by měla být přeložena do více než deseti jazyků, aby si ji mohlo přečíst co nejvíc lidí z regionu střední a východní Evropy.

Poslechněte si reportáž Filipa Rambouska.