Ženy ve středověku a raném novověku vyhnaly z pivovarnictví i pomluvy. Mohly být předobrazem čarodějnic?

Čtěte také

Špičatý klobouk, kotel, kočka. Pivovarnictví patřilo ženám, dokud to nezměnily hony na čarodějnice

Vládu nad pivovarnictvím v dalších desetiletích ale získali muži. A často si při tom počínali podlým způsobem.

Americká historička Judith Bennettová v knize o pivovarnictví a ženské práci v letech 1300 až 1600 uvádí několik případů, jak ženy pivovarnice přišly o své živobytí. Například Christine Colmereová přišla o zákazníky poté, co Simon Daniel rozhlásil, že má lepru. Mezi takzvanými „alewifes“ se ale našly i nepoctivé podvodnice. Třeba Alice, manželka Roberta de Caustoneho z Londýna, v roce 1364 prokazatelně pivo šidila a podměrečně prodávala.  

Travičky, pastýřky i šenkýřky

Muži ženy z pivovarnictví postupně vytlačili. Za změnou poměrů v živnosti mohla být její profesionalizace, nástup nových technologií, ale i zhoršující se obraz žen ve společnosti. V Evropě se na něm ve velké míře podepsala i církev. Ta začala ženy označovat za slabé a nemravné. Přisuzovala jim spolupráci s ďáblem. Trend ve velké míře ovlivnil i čarodějnické procesy, které měly v různých oblastech kontinentu trochu odlišnou podobu.

Čtěte také

Hon na rudé čarodějnice aneb Co vlastně dělal Joseph McCarthy?

Například v Anglii obvinění z čarodějnictví většinou mířilo na neoblíbené ženy a nemálokdy souvisely s pomluvami. U nás zase velmi často mířilo na travičky, loupežníky a podvodníky, ale taky na nevinné pastýře a pastýřky, statkářky a sedláky, mastičkářky a bylinkářky, nebo na šenkýřky.

Například Jindřich Francek v knize Čarodějnické příběhy připomíná případ šenkýřky Maruše, které chtěla mít víc hostů. Měl jí k tomu dopomoci do sudu zavěšený palec, který děvečka uřízla oběšenci. Mělničtí konšelé ji vyslýchali v roce 1576. Jak případ dopadl, není známo.

Nejslavnější čarodějnické procesy na našem území, tedy takzvaný losinský a šumperský hon na čarodějnice, ale souvisely s majetkovou motivací přizvaného inkvizitora – Jindřicha Františka Bobliga z Edelstadtu.

Žádný z dochovaných čarodějnických procesů v českých zemích pravděpodobně nesouvisel se ženami zapojenými do pivovarnictví.

Podnikání žen ve středověku a raném novověku

Naopak v západní Evropě, ale i u nás historické prameny dokládají samostatné podnikání žen. Neprovdané ženy, manželky i vdovy mohly za určitých podmínek mít vlastní živnost nebo dokonce zastávat řemeslo. Zvláštní postavení pak měly právě vdovy. Ty totiž mohly zdědit živnost po svém zesnulém manželovi.

Čarodějnice|foto:Profimedia

Podle historičky Michaely Antonín Malaníkové z Univerzity Palackého v Olomouci vdova získala kromě části majetku taky dispoziční práva k němu.

„To jí třeba umožňovalo po nějakou dobu pokračovat v manželově řemeslu. Pokud se ale podruhé vdala, její nový muž, pokud byl z oboru, mohl snadněji dosáhnout třeba na mistrovský status, pokud mistrem byl už předchozí manžel. Mistrovský status byl totiž v průběhu pozdního středověku a začátkem raného novověku mnohem hůře dostupný,“ dodává Michaela Antonín Malaníková.

Přebírání živnosti vdovami na území českých zemí fungovalo i v pivovarnictví, jak říká historik pivovarnictví Michal Horáček.

„Na našem území pivovarnictví souviselo s právovárečnými domy. Na vaření piva bylo potřeba mít takové právo. Žena se po smrti manžela-pivovarníka stala vedoucím této činnosti, tedy nákladníkem nebo pivovarníkem. Ale co je zajímavé, nebyly to jen vdovy, ale i dědičky po otci. Jsou důkazy, že ženy mohly dědit řemeslo po otci. Takže vidíme, že ženy od středověku až do novověku v pivovarnictví byly.“ Pohled na pivovarníka jako pouze na muže je tak podle Michala Horáčka stereotypní.

Víc si poslechněte v repríze pořadu z roku 2021.