Boháči ve Florencii pocházejí ze stejných rodin jako před 600 lety

9. červen 2016

Pozoruhodný výzkum provedli dva italští ekonomové Guglielmo Barone a Sauro Mocetti. Zjistili v něm, že v italské Florencii si bohatství udržují i po šesti stech letech stále ty samé rodiny.

O bádání obou ekonomů píše americký list Wall Street Journal.

Ekonomové porovnali záznamy o daňových poplatnících z roku 1427 s těmi z roku 2011. Jelikož jsou italská příjmení velmi osobitá a silně navázaná na konkrétní regiony, mohli porovnat příjem konkrétních rodin se shodným příjmením před 600 lety a dnes.

Zjistili, že na základě povolání, příjmů a bohatství vzdálených předků mohou dobře odhadnout povolání, příjem a bohatství jejich současných potomků. Neobvyklý výzkum umožnila dávná finanční krize. V roce 1427 totiž stála Florencie na pokraji bankrotu kvůli vleklé válce s Milánem. Florentští radní proto rozhodli o sčítání daňových poplatníků mezi zhruba 10 000 místními občany. Zapisovali proto jméno a příjmení hlavy každé domácnosti, její povolání a jmění.

Stále stejná jména

Na 900 příjmení se ve Florencii vyskytuje i po šesti stech letech. Dnes je používá asi 52 000 daňových poplatníků. Samozřejmě, že ne úplně všichni se shodným příjmením jsou potomky tehdejších lidí, nicméně existuje velká pravděpodobnost, že tomu tak u většiny skutečně je.

Vědci podle listu Wall Street Journal zjistili, že socioekonomický status je neuvěřitelně trvalý. Příjmení dnešních nejbohatších Florenťanů jsou shodná s těmi, která v 15. století patřila ševcovskému cechu. Vysoko byli také potomci cechu hedvábníků a právníků.

Lorenzo de Medici

Podobná zjištění, v nichž role předků zásadně ovlivňovala sociální status potomků, jsou ale známa i z jiných výzkumů, upozorňuje Wall Street Journal. Například samurajové i 140 let po svém oficiálním zrušení zůstávají v Japonsku elitou. Přesto je v případě Florencie pozoruhodné, jak dlouho tento status přetrval navzdory všem proměnám a revolucím, které měnily i státní systém.

Bohatí drží při sobě

Uvědomme si, že v roce 1427 se ještě nenarodili ani legendární umělci jako Leonardo da Vinci či Michelangelo. Florencii vládla rodina Medicejských. Pak se Florencie nakrátko stala republikou, načež se opět vrátila do rukou italského rodu. Florencie se se svého času zmocnila Svatá říše římská a na přelomu 18. a 19. století i Napoleon.

Po sjednocení Apeninského poloostrova ovšem ztratila svoji osobitou roli a stala se součástí italského království. Ve 20. století zde vládl fašistický diktátor Benito Mussolini a po něm město nakrátko okupovali nacisté. Po druhé světové válce prošla Florencie obdobím nebývalého ekonomického rozkvětu, kdy HDP stoupal o víc než 8 % ročně a odborníci mluvili o italském ekonomickém zázraku. Během všech těchto proměn si ale zámožné rody stále udržovaly své bohatství.

Nabízí se paralela s výzkumem francouzského ekonoma Thomase Pikettyho, který dokumentuje nebývalý růst příjmové nerovnosti zvláště mezi pověstným jedním procentem nejbohatších. V tomto ohledu jsou ale italští ekonomové zdrženlivější.

„Náš výzkum je o ekonomické mobilitě, tedy o tom, že bohatí zůstávají bohatými. To ale nutně neznamená, že se stávají ještě bohatšími. Nenavazujeme tedy přímo na Pikettyho argumentaci,“ vysvětlil Wall Street Journal Sauro Mocetti.

Ekonomové zdůrazňují, že nejbohatší mají silné třídní povědomí a umí se ochraňovat navzájem. Existuje zde něco jako záchranná síť, která brání tomu, aby potomci smetánky spadli ve společenském žebříčku příliš dolů. Ani rozdíl dobrých 25 generací toho tedy příliš nezměnil.

Spustit audio