Bití demonstrantů nám tehdy nepřišlo nemorální, vysvětluje bývalý policista z pohotovostního pluku

Jan Slezák s rodiči Janem a Marií, rok 1962|foto:Post Bellum

Jan Slezák se narodil roku 1961 v Litomyšli. Oba rodiče pracovali u dráhy, otec jako elektrikář, matka jako kuchařka. Politika do jeho dětství nepronikala, doma se o ní nikdy nemluvilo. Stal se členem pionýrské organizace, Socialistického svazu mládeže a turistického oddílu, který pak i vedl.

Vybavuje si, jak mu otec vynadal, když ho načapal, jak si ze zahraniční rozhlasové stanice Radio Luxembourg tajně na kazetu nahrává písničky: „Řekl, že se to nesmí a že by nás za to mohli vyhodit ze školy.“

V roce 1976 nastoupil na obor mechanik elektronik na odborné učiliště při Tesle Lanškroun.

Po maturitě 1980 nastoupil na pětiměsíční náhradní službu u Vojsk ministerstva vnitra ve Frýdku-Místku. „Měli jsme trochu problém se šikanou, ale protože 90 procent z nás pokračovalo k SNB, nenechali jsme si nic líbit,“ vypráví Slezák.

Jan Slezák (zcela vlevo dole), cca rok 1968|foto:Post Bellum

V únoru 1981 pokračoval osmnáctiměsíčním výcvikem u pohotovostního pluku v Praze-Hrdlořezích, který sloužil jako policejní škola.

Plánoval, že po jejím absolvování nastoupí ke kriminální službě. Během praxe ale zjistil, že ho nebaví například celé dny hlídat různé objekty, což by nástupu ke kriminálce po několik let předcházelo. Takže když po výcviku dostal nabídku u pohotovostního pluku zůstat natrvalo, přijal ji.

1988: Nebylo to cvičení

První skutečný zákrok jeho jednotky proti demonstrantům přišel až v srpnu 1988 na pražském Václavském náměstí. „Na to si vzpomínám jako dneska. Když nám řekli, že to není cvičení, byla v nás malá dušička,“ říká Jan Slezák, který byl tehdy ve funkci velitele čety pověřeného velením roty.

Jan Slezák (zcela vlevo dole) na pionýrském táboře, cca rok 1973|foto:Post Bellum

„Rozkaz byl vyklidit náměstí, lidi měli odejít uličkou dole pod ním. Ostatní roty jely na Václavák, my jsme vedle v Hybernské ulici drželi kordón. Trvalo to strašně dlouho, několik hodin.“

Rozhánění lidí na Václavském náměstí pokračovalo během takzvaného Palachova týdne v lednu 1989. „Jezdil jsem v UAZu a vyhlašoval amplionem: ‚Vážení občané, rozejděte se, vaše shromáždění je nezákonné. V případě, že se nerozejdete, bude použito dalších prostředků‘.“

Následující zákrok už v něm vzbudil jisté pochybnosti. „Museli jsme znovu vyklidit Václavák, kde ale skoro nikdo nebyl. To jsme nepochopili a ptali jsme se, proč to děláme. Byli tam jen turisti a lidi, co šli nakoupit,“ vzpomíná.

Jan Slezák při výcviku, cca roky 1986 - 87|foto:Post Bellum

Nepochyboval, že zkrátka hájí socialistické zřízení proti demonstrantům, kteří ho chtěli svrhnout. „Policista se musí řídit zákony a rozkazy. Vím, že to říkali i gestapáci, ale my jsme nikoho nezabíjeli,“ hájí se Jan Slezák.

Pro Jana Slezáka, který v té době zakládal rodinu, nebyly ekonomické výhody nepodstatné – příslušníkům Sboru národní bezpečnosti se přednostně přidělovaly byty, měli také výrazně nadprůměrný plat mezi 5 až 6000 Kčs, navíc příplatek ve výši 2500 Kčs za zásah proti demonstrantům.

Dvojí morálka. Ta dnešní a ta minulá

„Máte z tohoto vašeho působení u pohotovostních pluku, který rozháněl demonstranty, nějaký morální problém? Je něco, za co byste se styděl?“ ptá se přímou otázkou Adam Drda, jeden u autorů podcastu.

„Já jsem o tom přemýšlel, jestli dostanu takovou otázku, když jsem sem šel,“ začíná Slezák vysvětlovat

Jan Slezák s rodinou, rok 1983|foto:Post Bellum

„Ptám se sám sebe, kdybych věděl, co bude, jestli bych to dělal? Tak říkám, že dělal. Protože bych nevěděl, co bude. A co se týká morálky? Jak bych to řekl?! Ona je morálka a morálka. Z hlediska morálky je to tak, že v té době nám něco takového, co jsme dělali, nepřišlo nemorální,“ dodává pan Slezák, která v 90. letech vstoupil do policejních odborů. Toto angažmá ho dostalo blízko k ČSSD.

Chtěl do politiky

Jan Slezák pracoval jako asistent sociálnědemokratického poslance Petra Hulínského, byl zvolen jako starosta Újezdu nad Černými lesy a byl i pražským zastupitelem. V roce 2004 vyšla najevo jako minulost u pohotovostního pluku a z funkce odešel.

Jan Slezák jako starosta Újezdu nad Lesy, rok 2001|foto:Post Bellum

Stalo se tak v souvislosti s aférou, kdy sociálnědemokratický premiér Stanislav Gross jmenoval šéfem Úřadu vlády Pavla Přibyla, který rovněž působil u pohotovostního pluku.

Politicky aktivní Jan Slezák zůstal na zastupitelstvech a ve stranických organizacích se pohyboval až do roku 2018, kdy složil všechny funkce a zůstal pouze řadovým členem ČSSD.

Jan Slezák v lednu 2019|foto:Post Bellum