„Bionýři“, kteří spoléhají na svou soběstačnost, musí dělat mnoho kompromisů, přibližuje socioložka

„Na základě tohoto zdraví se pak mohu přidat další motivy. Přes spotřebu biopotravin a dalších ekologických produktů se lidé dostávají k dalším udržitelným způsobům života, jako je například omezování konzumace masa, šetření energií či snahu o soběstačnost,“ přibližuje Kolářová.

Co je přírodní, je levné. I v případě šetření energiemi jsou nižší výdaje. Ušetřit se dá i nakupování oblečení z druhé ruky nebo sdílením.
Marta Kolářová

Další možností, jak lidé naplňují svoji představu o udržitelném a šetrném život, je podle ní třeba volba způsobů dopravy. „Lidé si mohou vybrat, který z aspektů udržitelnosti je jim nejbližší. Někteří se zase snaží kombinovat různé přístupy, což je poměrně náročné,“ ukazuje. 

Čtěte také

Osamu Okamura: Lidé si myslí, že v domě v přírodě budou žít ekologičtěji. Ale tak to bohužel není

Někdy je také přítomná motivace ušetřit, připouští socioložka: „Co je přírodní, je levné. I v případě šetření energiemi jsou nižší výdaje. Patří sem i nakupování oblečení z druhé ruky nebo různé formy komunitního sdílení, komunitní formy spotřeby, kde se dá velmi ušetřit. Stejně jako domácí výrobou například ekologických produktů do domácnosti nebo kosmetiky.“

Soběstačnost malá i velká

„V mém výzkumu byli lidé, které jsem nazvala bionýři, tedy pionýři ekologického života. Dělala jsem rozhovory s těmi, kteří se snažili začlenit řadu ekologicky soběstačných aspektů života do svého žití. Byla jsem u rodin, které si postavily dům z přírodních materiálů, pěstují si vlastní zeleninu a chovají vlastní zvířata na vejce a mléko. Další soběstačnost realizují také v domácím vzdělávání nebo domácím léčení,“ popisuje Kolářová.

Byla jsem u rodin, které si postavily dům z přírodních materiálů, pěstují si vlastní zeleninu a chovají vlastní zvířata na vejce a mléko.
Marta Kolářová

Někteří lidé takhle žili desítky let, jiní se přestěhovali na venkov teprve nedávno.

Čtěte také

Udržitelná budoucnost neznamená návrat do středověku, podle britských vědců se stačí uskromnit

„Ale mám zprávy o tom, že jiní tento způsob života opustili, protože třeba zjistili, že na venkově nenacházejí podobně orientovaní lidé a schází jim kontakt,“ ukazuje i stinné stránky. 

„Další zjistili, že měli romantické představy, že se uživí ze svého pozemku. Toho většina z nich není schopna, protože to je velmi obtížné. Je potřeba vydělávat nějaké peníze. Někteří to řeší prodejem svých produktů, jako jsou vejce nebo mléko, nebo je vyměňují za jiné produkty či služby. Ale nemohou se vyhnout potřebě peněz i třeba jen na placení pojištění,“ upozorňuje badatelka.

Stoprocentní nezávislost? Nemožné

Odhaduje, že lidí, kteří kombinují víc aspektů udržitelného života, žije v Česku několik tisíc až desetitisíce. „Ale musíme rozlišovat, protože aspektů udržitelného života je mnoho. Vegetariánů jsou u nás třeba dvě procenta populace, šest procent lidí omezuje maso a tak dále.“

Čtěte také

„Vy a já přispíváme ke klimatické krizi málo.“ Většina nutných změn závisí na vládách, ne jednotlivci, píše Deutsche Welle

„Ti, kteří spoléhají na svou soběstačnost, musí činit spoustu kompromisů. Když chci žít soběstačně, potřebuji k tomu čas a energii. Ale pokud pracuji v zaměstnání, tak už nemám tolik času na produkci potravin,“ upozorňuje socioložka. 

Navíc v širších souvislostech není udržitelný způsob života běžný. „Mnozí považují jakékoliv omezování se za zbytečný asketismus nebo za divné chování. Už z toho vyplývá spousta konfliktů s okolím, které se chová obvykle normálně.“

Stoprocentní nezávislost na společnosti dnes určitě možná není. A není ani žádoucí.
Marta Kolářová

Tyto konflikty pak mohou být i přítomny i v rodině. „Řada respondentů se mi svěřila, že často rodina nechápe, proč se tak chovají a proč to dělají, že jim to přijde zbytečné,“ přiznává socioložka Marta Kolářová a dodává:

„Stoprocentní nezávislost na společnosti dnes určitě možná není. A není ani žádoucí. Protože dělba práce má smysl. Několik mých respondentů si stěžovalo, že i když se snaží realizovat soběstačnost jen v rodině, stejně by uvítali spolupráci s ostatními v lokální komunitě.“

Poslechněte si celý rozhovor, ptá se Martina Rasch.