Apolena Rychlíková: Komunistická strana Čech a Moravy nedá na svého oligarchu dopustit

Dostavil se sice za světla, ale s hlavou sklopenou a zpátky to vzal raději zadním vchodem.

Jindřich Šídlo: Teď teprve vidíme, co znamená Palermo

• Upravit
• Smazat

Některé slogany, které Andrej Babiš používal na začátku své politické dráhy, se v průběhu let staly natolik banálními, že se k nim už člověk ani nechce vracet.

To aby se ho novináři, kteří mu svým aktivismem to poklidné a dokonalé makání pro dobro státu pořád tak nějak kazí, zase na něco neptali a tak celkově neotravovali. Takového intervenování ze strany médií bylo za poslední týden až moc a Babiš to prostě dál snášet nebude. Zapamatujme si to.

Komunisté byli na rozdíl od českého premiéra přece jen mírně statečnější a vypustili do éteru i nějaké to vyjádření. Za Babišem stojíme, Babiše podpoříme, kauza se synem je umělá a vůbec: jako komunisti se rozhodně stavíme za jednoho z nebohatších Čechů, za oligarchu, který hromadí majetek a kumuluje vliv. Jaroslav Faltýnek, další z řady podnikatelů – politiků, za to komunisty pochválil.

Českým komunistům se u nás vyčítá kdeco. To, co je na nich nejhorší, totiž, že žádnými komunisty nejsou, ale stojí povětšinou mimo veřejnou debatu. Tragikomedii, ve které se paktováním s „třídním nepřítelem“ sami ocitli, je přitom podstatné nahlížet i z těchto perspektiv.

KSČM si pod sebou řeže větev

Umožňují nám lépe pochopit, jak dnes česká politika funguje a co v ní hraje hlavní roli. Jak asi správně tušíte, ideologie nebo politické přesvědčení to není.

Lukáš Jelínek: Srdceryvné příběhy vytlačují politiku

• Upravit
• Smazat

Nahlédnout do soukromí politiků může být pro voliče atraktivní. Jenže někdy je lepší nevidět a nevědět. Zvlášť když se pak věci ukáží být jinými, než jak nám bylo srdceryvně líčeno.

Když Babiš vstupoval do politiky, byl to příběh, který se v České republice vypráví po léta v různých obměnách a vyprávět se asi ještě nějakou tu chvíli bude. Hodný strejda milionář, který si v byznyse (nebo v restituci) vydělal už dost a teď chce jen myslet na blaho svých spoluobčanů, se vrhá do světa tvrdých korupčníků, aby jim právě proto, že je bohatší než oni, utnul tipec.

Vyšlo to - díky svému pobytu v politice Babiš i lidé kolem něj úspěšně dál bohatnou a co je důležitější: násobně navyšují svůj sociální kapitál, což je oblast, kterou naivní snílci o hodných politicích – multimilionářích úspěšně vytěsňují, nebo o ní často ani nevědí.

Že příběhu o dobrosrdečném oligarchovi uvěří voliči a voličky, je vzhledem k tristní politické kultuře u nás – redukované lety antikorupčních bojůvek právě jen na otázku „kradení“, nikoliv na otázku „politiky a vládnutí“ – celkem logické.

Jan Fingerland: Andrej Babiš jako kulturně-psychologický typ

• Upravit
• Smazat

Andrej Babiš získal mimořádně silné postavení přinejmenším u části české společnosti. Jak to dokázal? Něčím, co jiní nedokážou ani napodobit.

Že tuto strategii jen kvůli své touze přičichnout si k moci, podpoří komunisté, je sice logické taky, ale z dlouhodobého hlediska - podobně jako u sociální demokracie – je to pro stranu úplně zničující.

Copak voliči KSČM stojí o nějaké paktování s Babišem? Klesající preference naznačují, že moc ne a jestli přece jen ano, je mnohem jednodušší volit přímo Babiše. U něj je alespoň záruka, že bude u moci napřímo a nejen symbolicky, jak je tomu dnes u českých komunistů.

Je vlastně paradoxní, že hystericky kritizované „přicházení komunistů k moci“ má podobu tance na palubě Titanicu. Vojtěch Filip a jeho partaj sice po téměř 30 letech aktivní práce v českém parlamentu dostali šanci spoluvytvořit a legitimizovat vládu, je to ale šance bez jakýchkoliv výsledků a nejspíš také šance poslední.

Apolena Rychlíková|foto: Jan Bartoněk

Namísto toho, aby to bylo interpretováno jako něco pozitivního, je to už zase bráno jako konec demokracie v Čechách. Ve státě, který si osedlal oligarcha s naprosto nedemokratickou strukturou strany i jednáním, je tato hysterie z komunistů komická.

Zvlášť, když všechno nasvědčuje tomu, že si svým jednáním KSČM pod sebou řeže větev. Tak slavme: vždyť se té nereformované, národně konzervativní, nelevicové a xenofobní partaje možná přece jen zbavíme.