Apolena Rychlíková: Bez pocitu spravedlnosti i bez důstojného zacházení. Oběti sexualizovaného násilí čelí v Česku předsudkům ze strany justice
Zlehčování násilí, popírání jeho negativních dopadů na psychiku obětí, obviňování obětí, omlouvání pachatelů a připisování projevů násilí jejich „nezvládnutým pudům”, absence zjevného poškození „panenské blány“ jako zpochybnění znásilnění. To jsou jen některé ukázky z aktuální praxe řady soudů a soudních znalců.
Vyplývá to z kvalitativní analýzy vybraných rozsudků z let 2019 a 2020 v případech sexuálního násilí (trestný čin znásilnění) a domácího násilí (trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí), kterou pro organizaci proFem, zaměřenou na zvyšování kvality života obětí domácího a sexuálního násilí, realizovaly socioložky Petra Havlíková a Iva Šmídová.
Čtěte také
Výzkum dokládá závažné problémy spojené s posuzováním kauz sexuálně motivovaných trestných činů a ukazuje, nakolik je česká justice ve vleku škodlivých předsudků, které se k tomuto typu násilí vážou. V rozsudcích se objevují genderové stereotypy nebo viktimizace obětí – jako by si za to oběti mohly samy, což je jeden z nejnebezpečnějších stereotypů kolem znásilnění vůbec.
U soudů je pak běžné i zlehčování domácího nebo sexuálního násilí s odkazem na to, že se pachatelé mohli chovat „ještě hůře“. Analýza také varuje, nakolik je u soudů přítomná obecná normalizace toxického chování a dokládá i to, že české soudy mají tendenci hájit pachatele, zlehčovat jeho jednání, dokonce ho často i úplně omlouvat.
Nízké tresty
Čtěte také
Data také ukazují, že pokud dochází ke znásilnění například v rámci manželského svazku, je běžné, aby násilné chování soudy rámovaly jen coby nezvládnuté pudy mužů. Jako by vynucený sex v manželství byl vlastně v pořádku – vždyť na něj má muž právo. Jsou to přitom právě partnerské nebo jinak blízké svazky, u nichž ke znásilnění dochází nejčastěji.
Veškerá data říkají, že oběť pachatele v drtivé většině případů zná. A sama je pak důsledkem předsudků na pochybách, zda-li vůbec k násilí došlo, když se ho dopustil manžel, přítel nebo blízký kamarád. A kdo jiný, než soudci a znalci, by to měli vědět a brát v potaz?
Násilné chování, a to i to opakované, pak mají soudy podle získaných dat tendenci vnímat jako ojedinělý exces. A argumentují často „řádným životem“, který pachatelé jinak vedou. U žen obětí to ale neplatí: u soudů dochází často k bulvarizaci, upozorňování na sexuální aktivity žen, zkoumání počtu předchozích sexuálních partnerů a řeší se třeba i užívání alkoholu.
Čtěte také
Pokud se znásilnění stane podnapilé osobě, je to pro ni bráno jako přitěžující okolnost. Pokud však pije pachatel, funguje to přesně naopak: byl opilý, tak vlastně nevěděl, co dělá. To by se ale rozhodně dít nemělo.
Analýza rozsudků také zkoumá výše trestů, které se za podobné násilí udělují. I těžce zranitelné oběti, jako jsou děti nebo lidé s handicapem, se dostávají do pozice, kdy je násilníkovi vyměřen velmi nízký trest. Běžná sazba je mezi 5 – 12 lety, ale v pětině případů dojde ke snížení trestu.
Taková praxe je známá a i když by česká justice měla usilovat o jiný typ nápravy, než je pouze vězení, může na oběti klást velkou míru nároků a strachu, že náročné soudní líčení stejně k ničemu nepovede a ještě bude oběť vystavena ponižování a znevažování.
Nejde přitom o pochybení jednotlivých soudců či soudních znalců, ale o systematický a kontinuální problém, který může ovlivňovat ochotu obětí tyto činy hlásit. Ročně je nahlášen naprostý zlomek znásilnění, něco kolem sedmi procent případů. Oběti se obávají, že jejich výpovědi nebudou policie a následně soudy brát vážně. Tyto obavy jsou odůvodněné. Pokud má naše společnost obětem sexuálního nebo domácího násilí poskytnout kvalitnější zacházení a lidský přístup, je třeba začít právě u institucí jako jsou soudy.
Autorka je komentátorka serveru A2larm
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
