Apolena Rychlíková: Rok 2021 v ČR ukázal, jak je důležité naslouchat těm, které se nebojí mluvit o nevhodném chování, predátorství a sexualizovaném násilí
Když se před lety v západních zemích zvedla vlna MeToo, setkávala se v českém veřejném prostoru nezřídka se znevažováním, nedůvěrou a občas i s výsměchem. A to navzdory tomu, že sexuální obtěžování i násilí jsou v Česku velmi závažným tématem, jakkoliv podceňovaným a stále ne úplně mediálně i společensky reflektovaným.
Nějakou formu obtěžování zažila většina českých žen, ročně je v České republice spácháno na 12 tisíc znásilnění, 22 procent žen po patnáctém roce věku zažilo fyzické a/nebo sexuální násilí ze strany partnera.
Čtěte také
A jen mizivá část znásilnění – mezi třemi a osmi procenty – je nahlášena. To mimo jiné i proto, že se tento typ násilí velmi často děje v partnerských vztazích nebo v rodinách. A také proto, že chybí základní důvěra v instituce policie a soudů.
Dlouhodobě se ale ukazuje, že erudované, citlivé, nebulvární a empatické debaty o sexualizovaném násilí nebo i predátoském chování prostě v Česku neumíme. A nejde samozřejmě jen o nějaké „řeči na internetu“, ale i způsob, kterým se k podobným otázkám staví veřejné osobnosti či politická reprezentace. Takové chování a projevy samozřejmě atmosféru nedůvěry a obav posilují.
Čtěte také
V prostředí, které tak často sklouzává k sekundární viktimizaci, tedy obviňování obětí z nějak „provokativního“ nebo „neuváženého“ chování anebo vulgárnímu znevažování traumatizujících zkušeností, které se k sexualizovanému násilí pojí, je mnohem těžší se ozvat.
Nepřispívá ani atmosféra, v níž se pro pachatelovo chování hledá nějaké vysvětlení – třeba to, že „muži už jsou takoví“. Přesto se v roce 2021 našlo několik případů, kdy se oběti rozhodly vyjít se svými příběhy na veřejnost. Pro českou debatu o sexualizovaném násilí je to dobře.
Vyslovené NE jako dostatečný odpor
Kromě případu Dominika Feriho, ve kterém řada žen popsala nevhodné a traumatizující chování ze strany jednoho z nejslavnějších českých politiků, se řešilo sexualizované násilí ze strany psychiatra Jana Cimického nebo dlouhodobé sexuální obtěžování zástupce šéfredaktora Seznam Zpráv Jiřího Hoška.
Čtěte také
Všechny medializované případy mají mnoho společného: zneužívání vlastního postavení a moci, neschopnost institucí předcházet takovému chování, absenci bezpečného prostředí pro oběti nebo takřka nulové povědomí, jak podobné problémy efektivně a především citlivě řešit.
Je proto důležité, že se po absurdním českém odmítání MeToo, často rámovaném provinčním pocitem „my nic, my muzikanti“, takto zásadní témata otevírají i u nás.
Všechny tyto kauzy nás totiž učí ptát se i jinak než obligátním „a proč se neozvala dřív“ nebo „proč to nenahlásila“ či moralizováním „tak s ním neměla chodit sama“, které je na úrovni hospodských řečí.
Mnohem víc se teď mluví o tabuizaci sexualizovaného násilí nebo obtěžování, o předsudcích, které k těmto problémům máme, o dynamice mezi pachatelem a obětí, která nebývá nikdy úplně jednoduchá.
Čtěte také
Začalo se diskutovat i to, jak se vlastně mají chovat instituce – školy, mediální domy nebo třeba léčebny. A v neposlední řadě se znovu probírá celý právní rámec: nízké tresty za znásilnění, občasná těžká prokazatelnost sexualizovaného násilí, laxní přístupy policie i možná změna zákona, který by legislativně ukotvil souhlas a chápal vyslovené NE jako dostatečný odpor.
Navzdory tomu všemu nás však čeká ještě dlouhá cesta k tomu, abychom jako společnost brali obtěžování i sexualizované násilí skutečně vážně a místo debat o tom, co všechno měla a mohla oběť udělat jinak, se zaměřovali na pachatele a nepřijatelnost takového chování a také na všeobecnou edukaci právě v těchto otázkách. Ta v České republice totiž skutečně chybí a rozhodně by mohla vytvářet mnohem poučenější prostředí, než máme dnes.
Nic z toho však neumenšuje odvahu a sílu těch, které se dokázaly letos ozvat a prolomily tak tabu mlčení kolem řady „veřejných tajemství“.
Autorka je komentátorka serveru A2larm
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
