Alena Scheinostová: Škatulata, hejbejte se
V naší sousedské facebookové skupině se objevilo udání – fotografie a pod ní věta: „Paní Ta a Ta si tu na zastávce něco zapomněla. Ať si to urychleně vyzvedne.“ O co šlo? U koše na odpadky ležela u tramvaje prázdná krabice od jakéhosi zboží, dodaného zjevně na adresu kurýrem.
Krabice, pravda, nesložená, nesešlapaná, jak nás nabádají osvětová videa a pohříchu to dělá málokdo, ale čistá a vcelku ohleduplně odložená na místo, které je k odkládání odpadu určené.
Čtěte také
Přesto si dáma vysloužila hněv ulice. Na jedné straně se zlobíme, když se kvůli GDPR musíme – dejme tomu – hlásit u doktora číslem, a ne jménem. Na druhé do popelnic na ulici, komukoli volně přístupných, odhazujeme bezstarostně tašky a krabice se štítky, které do světa hlásají, nejenom jak se jmenujeme a kde bydlíme, ale i co a za kolik jsme právě nakoupili od té či oné společnosti.
Probíhají už průzkumy kupní síly té či oné obce analýzou kontejnerů? Měly by značnou výpovědní hodnotu, nejspíš srovnatelnou s daty, která o sobě prozrazujeme třeba na tom facebooku.
O tom tu ale mluvit nechci. Řeč se tu vede o krabicích. Nejpozději od covidu – kdy nás opatření vykázala z kamenných obchodů a brambory, katě anebo třeba zob pro papouška nám ve velkém začaly vozit z internetových obchodů, až jsme si na to zvykli – staly se krabice tím, čím byly kdysi igelitky: všudypřítomným odpadem, o který všude zakopáváme a kterého si nikdo neváží.
Čtěte také
Možná nám krabici automaticky nenabídnou, odcházíme-li od kasy s větším množstvím zboží, jako to chodilo s igelitkami – ačkoli i to už se mi několikrát stalo a právě do krabic, nazývaných vznešeně bedýnky, se ukládá i zelenina ve výprodeji, tolik oblíbená zákazníky nejmenovaného řetězce. Jinak ale v rozměrném kartonu připutuje z e-obchodu takřka cokoliv: sloupec knih nebo elektrický přímotop, kelímek s krémem nebo pytlík se semínky.
Pamatuju časy, kdy se každá krabice od bot schovávala, protože by se mohla hodit – na převážení zavařenin z chaty, na vánoční cukroví, na pytlíky se semínky, prostě pro „strejčka Příhodu“. Teď přijde krabic sedm do týdne, zavařeniny jsou dávno odvezené, semínka uložená a schovávat už je není proč. Navíc i tu krabici s botami obchod dodá v další krabici, trochu na způsob ruské matrjošky nebo selátka nadívaného kuřátkem.
A budeme žalovat zase za něco jiného
Ještě tak kdybychom všichni byli kočky, mohli bychom se mezi tolika škatulemi radovat a trávit dny zkoušením, do které z nich se lépe schovává. Protože kočky nejsme, plní se krabicemi nejen koše u zastávky, kam zostuzená paní Ta a Ta odložila tu svou, ale i kontejnery na papír v tak intenzivní míře, že se i pověstná Evropská unie vyslovila pro hledání nových pravidel.
Možná povedou ke zmenšení krabic, aby jediné balení paralenu necestovalo k zákazníkovi v kartonu, kam by se jich vešlo ještě třicet. Možná se objeví nové fámy, jaké tu ještě nebyly – co třeba taková, že zlý Brusel zaplatí hlídače, který by hlídal, zda každý krabici u popelnic zodpovědně sešlape?!
Nejspíš nás ale k odkrabicování přivede zase jen nějaký docela přízemní, materialistický podnět, na způsob zálohování lahví nebo pětikoruny za igelitku. A na facebooku budeme na sebe navzájem žalovat zase za něco jiného.
Autorka je redaktorka Katolického týdeníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
