Adam Drda

Převrat v listopadu 1989 v Československu proběhl „sametově“. Proč vedení KSČ a státu nepovolalo armádu? Proč Lidové milice nedostali rozkaz k zásahu proti demonstrantům?

Blíží se 35. výročí 17. listopadu 1989. V době, kdy komunistická policie tvrdě zasáhla proti demonstrantům na pražské Národní třídě, už se kolem nás hroutil komunismus.

Před 80 lety odjel z Terezína poslední transport na Východ. Stalo se to 28. října 1944, tedy ve výroční den československého státu.

Koncem léta 1949 uprchla z komunistického Československa na Západ čtyřčlenná rodina Zbíralových. Hranici přešli sami. Matka Anna a starčí dcera Eva přežily vyhlazení Lidic.

Na internetovém portálu „slavnevily.cz“ si lze přečíst stručný záznam o Adlerově vile v Beethovenově ulici č. 29 v Ústí nad Labem.

„Rozjásaly se ulice, barvami a krásou se ozdobila Praha. Začaly slavné a krásné dny první celostátní spartakiády. Zde kráčí a zpívá šťastná budoucnost našich národů.“

V sobotu 5. října ve tři hodiny odpoledne bude v Roztokách u Jilemnice na domě 133 odhalena pamětní deska, oznamující, že právě zde žil Jaroslav Grosman, účastník odboje.

Aparát KSČ zasahoval v Československu do všech oblastí života: sport nevyjímaje. Sport měl být podřízen ideologii a stejně tak mocenským zájmům strany.

V říjnu 1952 se čtrnáctiletá Hana Lišková dostala do ústavu pro nezaopatřené děti ve Vodňanech. Zhruba o týden dřív, přesně to bylo 6. října, skončilo její dětství.

Demonstrace proti sovětské okupaci, které propukly v československých městech v srpnu 1969, byly nadlouho posledními masovými občanskými protesty proti totalitnímu režimu.