„Neuměli jsme česky a matka nám řekla, že když promluvíme, zabijí nás.“ Vzpomínky na poválečnou mstu

V březnu 1965 stála před poslanci Bundestagu důležitá otázka – potrestat, nebo promlčet vraždy, kterých se dopustili Němci za druhé světové války?

Jedním z argumentů proti se stal zákon, který přijalo sousední Československo už v roce 1946. Ten zločiny spáchané na Němcích od konce války do 28. října 1945 označoval za takzvanou spravedlivou odplatu. Ze msty na německém obyvatelstvu se navíc pro samotné Čechy stalo na dlouhá desetiletí tabu.

„Po únoru 1948 to bylo úplně uzavřené. Diskuze byla později velmi bolestivá, protože ještě v 90. letech bylo neuvěřitelně náročné to téma vůbec otevřít,“ popisuje dokumentarista Adam Drda. „Dneska už je normální o těch věcech otevřeně mluvit.“

Do řeky shodili kočárek s dítětem

31. července 1945 se odehrála hromadná vražda německých mužů, žen a dětí v Ústí nad Labem. V půl čtvrté odpoledne došlo k sérii výbuchů v muničním skladě na předměstí Krásné Březno a vzápětí začal po celém městě hon na lidi označené bílou páskou s velkým písmenem N.

Čtěte také

BONUS: Jako kdyby v květnových dnech vjel do lidí démon, vzpomínají pamětníci na jaro 1945

„V Krásném Březně vybouchla munička a čeští vlastenci byli přesvědčeni o tom, že to udělali Němci. Takže chytali na ulici a všude německé občany,“ vzpomínal pro Paměť národa Bedřich Gregorini, který se jako dítě stal svědkem ústeckého masakru.

„Měli dlouhé klacky prošpikované dlouhými hřebíky, a když chytli Němce, tak ho obestoupili a utloukli ho k smrti. To jsme viděli. Šli jsme na nádraží, které bylo vybombardované, takže jsme viděli na Střekovský most. A tak jsme viděli, jak letí do Labe kočárek a za ním letěla matka.“

Kolik obětí si vyžádal masakr v Ústí nad Labem? Co se stalo v Postoloprtech? A byli viníci potrestáni? Poslechněte si nový díl podcastu Hlasy paměti s Lucií Korcovou a Adamem Drdou.

Celý pořad najedete v audiozáznamu. Přihlaste se k odběru, ať vám neuteče žádný díl!