Adam Černý: Papež František přitvrdil vůči sexuálním zločinům v církvi
Papež František významně pokročil ve své snaze zbavit katolickou církev zátěže, která zásadně poškozovala její pověst navenek a která uvnitř brzdila, ne-li dokonce znemožňovala postavit se rázně vůči v náboženském slova smyslu hříchu a v civilním smyslu slova zločinu, jakým je sexuální zneužívání či násilí.
Je to důležitý posun. Podle zveřejněné reformy Kodexu kanonického práva se změnily až dvě třetiny jeho šesté knihy, naposledy definované před 40 lety za papeže Jana Pavla II.
Čtěte také
Reforma začne platit počátkem letošního prosince a podstatně zpřesňuje i zpřísňuje církevní zákoník, co se týče sexuálního zneužívání. Uznává, že se může týkat nejen nezletilých, ale i dospělých, a také jej podrobněji definuje. Až dosud byli kněží za sexuální zneužívání postihováni pro porušení článku desatera přikazujícího „Nesesmilníš“ nebo pro porušení celibátu.
Nynější změny jsou výsledkem očistných snah papeže Františka, navazujícího na nedokončené úsilí svého předchůdce Benedikta XVI., i důsledkem veřejné a hlasité kritiky katolické církve po odhalení řady případů sexuálního zneužívání kněžími, a co je horšího, také případů neochoty, nebo dokonce odporu některých církevních hodnostářů tyto zločiny a jejich pachatele trestat.
Odpovědnost církevních hodnostářů
Pověst církve v očích veřejnosti výrazně poškozoval dojem, že chce případy sexuálního zneužívání projednávat výhradně v rámci kanonického práva – to obětem zneužívání omezovalo možnost domoct se spravedlnosti u světské justice – a že při posuzování tak závažného problému bere více ohledy na uchování vlastní reputace než na utrpení obětí.
Čtěte také
Právě pro ně má posledně zmíněný aspekt zásadní význam. Z řady dostupných výpovědí je zřejmé, jak obtížné bylo pro oběti sexuálního zneužívání, zvláště mladistvé nebo ženy, pochopit, že kněz, v jejich očích představitel církve, tedy osoba, které nejvíce důvěřovali a která v jejich očích byla zásadní autoritou a které se často i svěřovali v rámci zpovědi, je tím, kdo je sexuálně zneužívá. Jak už se v podobných případech stává, oběti hledaly vinu u sebe.
O to větší byla odpovědnost církevních hodnostářů, kteří obětem, když se svěřily, nepomohli, nebo případ dokonce řešili jen přesunutím provinilého kněze do jiné farnosti. Papež František dal najevo, že chce tento přístup změnit, už když brzy po svém nástupu do úřadu před osmi lety jako první hlava katolické církve přijal ve Vatikánu skupinu obětí zneužívání a opakovaně jim vyslovil svou omluvu.
Nová podoba kanonického práva omezuje možnost, aby biskupové nahlášené případy tajili, nebo dokonce oběti nutili obvinění stahovat. Už před dvěma lety papežský dekret stanovil povinnost ohlašovat případy sexuálního zneužívání nebo pokusů ho tajit. Vyrovnávání katolické církve s vleklým a dlouho neřešeným problémem není završeno. Samotné sousloví „sexuální zneužívání“ v kanonickém kodexu nenajdete.
Autor je předseda Syndikátu novinářů ČR
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
