Adam Černý: Arabské jaro po alžírsku
Počátek tohoto týdne byl pro Alžířany, kteří se v ulicích od února dožadují politických změn ve zkostnatělém a zkorumpovaném autoritativním režimu, povzbudivý.
Hlavní požadavek protestujících byl splněn, dvaaosmdesátiletý Abdelazíz Buteflika s okamžitou platností rezignoval na svůj úřad.
Jan Fingerland: Země jako vězeň prezidentovy choroby
Alžírský prezident v sobotu oslavil dvaaosmdesáté narozeniny. Jako dárek dostal od občanů masové protesty.
Bylo sice slyšet sarkasmy, zda tento krok mohl být v souladu s ústavou, když převládá názor, že hlava státu od záchvatu mrtvice před několika lety není schopna jasného úsudku. Skeptičtěji vyznívaly soudy, že Buteflikovou rezignací sice končí jeho dvacetiletá vláda, ale že o vítězství protestujících nemůže být řeči.
Nynější odchod těžce invalidního prezidenta nijak nemění povahu režimu, ovládaného vzájemně propojenými skupinami vysokých politiků, podnikatelů zbohatlých na veřejných zakázkách a vysokých armádních důstojníků.
Jako rozhodující síla se zatím ukazuje armáda, protože její šéf, náčelník generálního štábu Ahmad Káis Sálah se veřejně vyslovil pro Buteflikův odchod a protože jemu se přičítá i zatčení řady prominentních podnikatelů v posledních dnech.
Strašák politického islamismu nefunguje
Jan Fingerland: Alžírsko volí nehybnost
Kdysi se u nás vtipkovalo, že v Praze by ve volbách vyhrála i Klausova tenisová raketa. Alžírský prezident nyní dokázal v praxi, že se může vyhrát, i když už je rok prakticky nepohyblivý a k volební urně ho museli dovést na kolečkovém křesle.
Zpráva o bezprostředním odchodu hlavy státu neobsahovala žádnou informaci, kdy se budou konat prezidentské volby, jejichž řádný termín připadal na tento měsíc a které by se nyní podle ústavy měly uskutečnit do 90 dnů.
Tím méně je jasné, zda příští hlasování bude možno označit za svobodné a spravedlivé, anebo zda se vládnoucí špička zkusí udržet u moci jeho opakovaným falšováním.
Pozitivním rysem dosavadního vývoje je absence násilí, a to jak ze strany manifestujících, tak ze strany bezpečnostních složek. Protestující mají za sebou podporu velké části veřejnosti, která na vlastní kůži pociťuje dopady nižších příjmů z těžby ropy a zemního plynu a zároveň vidí, jak se vzájemné propojení byznysu a politiky projevuje v šířící se korupci.
„Už ani minutu!“ vzkazují Alžířané prezidentu Buteflikovi. Ten si chce prodloužit mandát
Alžírský prezident Abdalazíz Buteflika na začátku týdne přistoupil na to, co požadovaly miliony Alžířanů: ve svém „provolání k národu“ oznámil, že se vzdá své páté kandidatury na prezidentský post.
Vládnoucí Fronta národního osvobození, která panuje v zemi od války za alžírskou nezávislost, až dosud pacifikovala nespokojenost odkazy na 90. léta minulého století, kdy se oběti boje s islamistickými radikály počítaly ve statisících.
Strašák politického islamismu však dnes nefunguje mimo jiné i proto, že v lidových protestech posledních týdnů po něm není stopy. Před Alžírskem se tak rýsují dva odlišné scénáře.
Buď egyptský, podle něhož by se moci chopil některý z generálů, který by uniformu takříkajíc v zájmu stabilizace společnosti vyměnil za prezidentský civil, anebo by se mohla prosadit inspirace sousedním Tuniskem, kde se jako v jediné zemi, která prošla arabských jarem, podařilo po svobodných volbách ustavit civilní vládu složenou z více stran.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
